středa 29. října 2008

Opoziční hnutí

Vznik opozičních hnutí [1] [2] [3] [4]

Současná vojenská junta se dostala k moci roku 1988 po masových demonstracích, které začaly dne 8. 8. 1988 (zkráceně se používá „8888“) studentskými protesty, ty byly krvavě potlačeny armádou. Výsledkem nebyly požadované demokratické změny, ale pouze nová junta, která se nazvala Státní radou pro obnovení zákonitosti a pořádku ve státě (SLORC) a příslib demokratických voleb. Zásah armády si vyžádal život 3000 lidí, hromadné zatýkání a útěky do exilu.

O dva roky později (27. 5. 1990) se konaly demokratické volby, které jasně vyhrála opoziční strana Národní liga pro demokracii, vedená Aun Schan Su Ťij. Z 485 křesel získala Národní liga pro demokracii 396. Vláda vydala vyhlášku číslo 1/90, ve které deklaruje své svrchované právo k provádění exekutivy, legislativy a jurisdikce a zároveň odmítá předat moc nově zvolené vládě, dokud nebude vypracována nová ústava. Příprava ústavy byla zahájena roku 1993 a barmský lid ji přijal v referendu konaném roku 2008.

Barmská exilová vláda (Národní koaliční vláda barmské jednoty) byla založena dne 18. 12. 1990 na základě výsledků voleb z roku 1990. Bude rozpuštěna, až bude v Barmě zavedena demokracie a budou dodržována lidská práva. Premiérem exilové vlády je Sein Win. Exilový parlament se začal formovat od 15. 6. 1996. Poprvé zasedl v Dublinu 4. 10. 2000. Má 32 členů z devíti stran (Chin National League for Democracy, Democratic Organization for Kayan National Unity, Lahu National Development Party, Mon National Democratic Front, National League for Democracy,National Unity Party, Party for National Democracy, Shan Nationalities League for Democracy, Zomi National Congress). Parlament volí premiéra a snaží se získat světovou podporu pro demokratické změny v Barmě. [5] [6]

Roku 1997 se junta přejmenovala na Státní radu pro mír a rozvoj (State Peace and Development Council, SPDC). Roku 2004 byl dosavadní barmský premiér Kchin Ňjun obviněn z korupce a následně odvolán. Všeobecně byl považován za umírněnějšího představitele režimu. V současnosti zastávají nejvýznamnější pozice generál Than Šwei (předseda SPDC), generál Maun Ei (místopředseda SPDC) a generál Soe Win (premiér).

Ve dnech 21. – 22. 8. 2007 zažila Barma největší demonstrace od roku 1988. Tzv. Šafránová revoluce byla vedena buddhistickými mnichy a vyprovokovaly ji ekonomická opatření, které vláda uvalila na dlouhodobě strádající barmské obyvatelstvo. Zdražení pohonných hmot zdražilo dopravu, což zvedlo cenu u některých výrobků. Buddhističtí mniši, kteří nemohou vlastnit peníze, kupovat a vařit si jídlo, jsou odkázáni na dary obyčejných lidí. Když viděli, že lidé i přes potřebu dávat jim dary, již díky důsledku zmíněného zvyšování cen nemohli, vyšli mniši ze solidarity do ulic. Armáda zasáhla poměrně nekompromisně. Několik desítek lidí dokonce v bojích zahynulo. Následovala vlna zatýkání.[7]

Národní liga pro demokracii [8] [9]

Národní liga pro demokracii byla založena v roce 1988 Aun Schan Su a za dva roky strana vyhrála demokratické volby, jejichž platnost nebyla juntou uznána. Dne 27. 9. 2008 slavila Národní liga pro demokracii dvacáté výročí svého založení. Junta oslavy povolila, ale celý průběh bedlivě monitorovala a natáčela na videokamery. Oslavy se konaly v hlavním městě Rangúnu za účasti asi 350 lidí. Někteří z nich byli propuštěni z vězení ten den, ale těsně před vypuknutím oslav byli znovu zatčeni. Na oslavách se objevilo také sedm členů Ligy pro demokracii, kterým byla 21. 9. udělena milost v rámci široké amnestie (která se z drtivé většiny vztahovala na lidi odsouzené z kriminality) – mezi nimi byl i 97 letý novinář Win Tin, který byl vězněn 19 let a byl tak nejdéle zadržovaným politickým vězněm v Barmě.

Aun Schan Su Ťij se narodila 19. 6. 1945 diplomatce Kin Ťij a generálovi Aung Sanovi, který vyjednával nezávislost Barmy na Velké Británii a roku 1947 byl zavražděn. Su Ťij mezi lety 1964 a 1967 vystudovala univerzitu v Oxfordu, filozofii, politiku a ekonomii. Poté studovala v New Yorku a pracovala pro OSN. Dne 27. 9. roku 1988 se Su Ťij vrátila do Barmy, aby se postarala o svou nemocnou matku. V reakci na vojenský převrat a krvavé potlačení demonstrací pak založila Národní ligu pro demokracii. Dne 20. 7. 1989 byla poprvé zavřena do domácího vězení, kde je dodnes. Za svůj boj proti barmské juntě byla 10. 12. 1991 odměněna Nobelovou cenou míru. Su Ťij byla provdána za oxfordského učitele Michaela Arise, s kterým má dva syny. Michaelu Arisovi nebylo uděleno vstupní vízum a Su Ťij byl umožněn odchod z Barmy, ale bez možnosti návratu. Su Ťij zůstala v Rangůnu aniž by se rozloučila s manželem, který 27. 3. 1999 zemřel na rakovinu. Díky sňatku s cizincem nemůže Su Ťij kandidovat podle nově schválené ústavy do žádných veřejných funkcí.

Na červencovém zasedání summitu ASEAN barmský ministr zahraničí naznačil, že se uvažuje o propuštění Aun Schan Su Ťij. Její propuštění je podmiňeno tím, aby se Su Ťij zřekla kritiky vlády a vyžadování mezinárodních sankcí proti juntě. Su Ťij nemůže telefonovat, odesílat pošlu. Navštěvovat jí může pouze lékař a vysoce postavení diplomaté. V listopadu minulého roku bylo Su Ťij umožněno setkání se zástupci junty a měla také možnost promluvit si s členy své strany. [10]

David I. Stenbergr (významný znalec jihoasijské historie a současnosti) ve stati z roku 2004 zmiňuje názor některých pozorovatelů a bývalých členů Ligy pro demokracii, že setrvání Su Ťij v čele strany a prosazování nekompromisního nejednání s vládou nemusí být ku prospěchu věci. K této situaci došlo díky dlouhé izolaci Su Ťij a oblastní tradici organizovat struktury hierarchicky. Národní liga pro demokracii tak jednala podle útržkovitých sdělení Su Ťij, které nebyly aktuální, a z pochopitelných důvodů jim chyběla zpětná vazba. Situace se však změnila po Šafránové revoluci, kdy strana potřebuje symbol odvážného a nenásilného odporu proti juntě (tedy Aun Schan Su Ťij) více než kdy před tím. Současné směřování barmské opozice charakterizuje Stenberg jako „kdo není s námi, je proti nám“ a „s vládou lze jednat pouze o úplné kapitulaci“. Tento stav je ale také výsledkem proměny přístupu samotné junty, která se z diktátorského zřízení změnila v daleko autokratičtější zřízení, kde se personalizuje moc a utužuje dohled a kontrola nad informacemi. [11]

Generace 88[12]

Ve skupině studentů Generace 88 se sdružují vůdcové demokratických demonstrací z roku 1988, kteří organizovali protesty proti náhlému zdražení cen benzínu. Nejznámějším představitelem Generace 88 je Min Ko Nain (krycí jméno studenta Po U Tuna, které znamená „vítěz nad králi“). Ve svých projevech vyzýval k nenásilnému odporu vůči juntě. Roku 1989 byl odsouzen k dvaceti letům vězení. Jeho trest mu byl v rámci všeobecné amnestii zkrácen o deset let a roku 2004 byl propuštěn na svobodu, kde se zapojil do politické činnosti a vyzýval barmskou vládu k nápravě ekonomické a sociální krize.

Sedm nejvýznamnějších představitelů Generace 88 bylo zatčeno také v souvislosti s pochody, které se uskutečnily v rámci Šafránové revoluce. Byl to výše zmíněný Min Ko Nain, Ko Ko Gyi, Min Zeya, Pyone Cho a další.

Exilové skupiny

Odhaduje se, že po potlačení demonstrací roku 1988 odešlo do exilu na 900 000 Barmánců. Nejvíc uprchlíků se zdržuje v pohraničí Barmy s Thajskem. V Thajsku je také zřízeno devět velkých uprchlických táborů. Další komunity Barmánců jsou v Bankoku, Malajsii, Indii a Evropě.

Exilové skupiny v Evropě se sdružují do dvou organizací: European Burma Network (EBN, zahrnuje evropské neziskové, odborové a akademické organizace. V České republice do této sítě patří Burma Center Prague a Barmské projekty společnosti Člověk v tísni.) a Forum of Burmese in Europe (FBE, politické sdružení usilující o demokracii v Barmě. Členy jsou převážně lidé, kteří se účastnili demonstrací v roce 1988, nebo ti, kteří přišli do Evropy studovat ještě před tímto kritickým rokem). FBE se stejně jako EBN scházejí dvakrát ročně. Roku 2007 byla v Praze uspořádána historicky první konference pod záštitou obou struktur, což napomohlo k navázání vzájemných vztahů.[13]

Již šestnáct let také funguje rádio Democratic Voice of Burma, které informuje o situaci v zemi. Sídlo tohoto rádia, které je připodobňováno k Svobodné Evropě, je v Norsku. Existují také exilové noviny, například Irrawaddi.[14]

Podle Sabe Amthor Soe (spoluzakladatelky Barma Center Prague) je exilová opozice dobře připravena na převzetí moci v zemi. Sjednocující myšlenkou všech frakcí je svrhnutí junty a nastolení demokratické federace s respektem k etnickým menšinám. Další fází bude dělení pravomocí, u kterého se mohou inspirovat zeměmi, které podobnou transformací již prošly. [15]

Komentář

Opoziční hnutí v Barmě mají kořeny v demonstracích roku 1988. Přes neustále perzekuce a omezování svobody se stále snaží o svržení junty a vystavění nové Barmy na demokratických základech, s respektem k dodržování lidských práv a svobod. Své snahy se snaží prosazovat nenásilným způsobem a diplomacií. Aun Schan Su Ťij, hlavní představitelka a symbol odporu barmského lidu proti juntě obětovala svůj život tomuto boji. V současnosti je jedinou vězněnou nositelkou Nobelovi ceny míru. V celosvětových apelech na barmskou juntu za její propuštění je vidět, že opoziční hnutí má ve světové diplomacii své zastánce.

Bude velice zajímavé sledovat, jak se situace bude vyvíjet po slibovaných demokratických volbách v roce 2010. Ve stejný rok totiž vstoupí v platnost i nová ústava. Nedá se očekávat, že by se junta dobrovolně vzdala moci, ale možná dojde k menší změně, soudě podle odstavců, ve kterých se zaručuje, že členové SPDC nebudou stíháni za své zločiny. Ústava také neumožňuje Su Ťij kandidovat do veřejných funkcí, což by alespoň mohlo znamenat, že junta počítá v budoucnu s jejím propuštění z domácího vězení. Tomu také může nasvědčovat zkrácení doby, o kterou je jí domácí vězení prodlužováno. Opozice se však ani po volbách 2010 nedočká plného uspokojení svých cílů. V nejlepším případě, by se mohla spolupodílet na vládě v zemi, ale s tím se evidentně nespokojí, jelikož být u moci za situace, kdy je jedním z hlavních cílů opozice zaručit dodržování lidských práv a svobod a současně mít v ústavě zakotveno, že lidé zodpovědní za genocidu (o které se mluví v souvislosti s potlačováním etnických menšin) jsou nepotrestatelní, je popřením všeho, za co opoziční představitelé několik desítek let bojují.

Víra opozice v demokracii je nezdolná. Na své straně má i většinu obyvatel Barmy. Je otázkou času, zdali se dostane k moci již po volbách 2010, nebo později. Téměř s naprostou jistotou se dá tvrdit, že k převzetí moci nedojde bez zahraniční pomoci. Prvním krokem by mělo být přerušení čínské a indické ekonomické podpory junty.


[1] Člověk v tísni. [online]. [cit. 28. 10. 2008]. <http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=337>.

[2] Člověk v tísni. [online]. [cit. 28. 10. 2008].
http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=116&idArt=505

[3] Člověk v tísni. [online]. [cit. 28. 10. 2008]. <http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=116&idArt=505>.

[5] National Coalition Government of the Union of Burma. [online]. [cit. 29. 10. 2008]. <http://www.ncgub.net/staticpages/index.php/history>.

[6] National Coalition Government of the Union of Burma. [online]. [cit. 29. 10. 2008]. <http://www.ncgub.net/staticpages/index.php?page=MPU>.

[9] Člověk v tísni. [online]. [cit. 28. 10. 2008]. <http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=633>.

[11] Literární noviny. [online]. [cit. 28. 10. 2008]. <http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=4504>.

[13] Ecconet. [online]. [cit. 28. 10. 2008]. http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zm2086976vx1--

1 komentář:

Aleš řekl(a)...

Dobrý den slečny,
GRATULUJI k první analýze. Předvedly jste vysoce kvalitní výkon. Analýza i komentář jsou na úrovni. Přeji Vám mnoho dalších úspěchů. Aleš Ottmár p.s. nezačínejte větu číselným datem, nedělá to dobrý dojem

2. listopadu 2008 v 12:55

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)