Závěrečné shrnutí
Celých 13 týdnů jsme se zabývaly vnitropolitickou situací v Barmě, chcete-li Myanmaru, jak zní oficiální název tohoto jihoasijského státu, kde je u moci jeden z nejtvrdších vojenských režimů. Nadešel čas zrekapitulovat a shrnout podstatné události.
Pokud chceme pochopit současnou situaci, která se v Barmě odehrává musíme se podívat do minulosti. Na území na kterém se dnes Barma rozkládá žije několik stovek národů a kmenů. Mezi největší z nich samozřejmě patří Barmánci, ale hned za nimi najdeme početné národy Šanů, Karenů, Kajaů, Kačjinů, Arakánců a mnoha dalších. Tyto největší národy zde vytvářely státní útvary už od počátku letopočtu, ale s postupným prosazováním většinových Barmánců byly jejich státní útvary pohlceny do nově vznikajícího státu Barmy. Ta vznikla vyhlášením nezávislosti na Velké Británii v roce 1948. Ihned po vyhlášení se zformovaly odbojové organizace hájící právo ostatních národů na autonomii, která jim byla před vznikem Barmy přislíbena avšak nikdy neuskutečněna. Dnešní státy tvořící barmskou unii mají pouze administrativní úlohu a jsou tvrdě pod kontrolou centrální vlády v Rangoonu. Boje ostatních barmských etnik za svobodu jsou charakteristickým a stále neutuchajícím prvkem barmského politického života.
Dalším důležitým zvratem v historii byl rok 1962. Boje Barmánců s ostatními etniky se staly vleklým konfliktem, který zemi velmi vyčerpával. Tehdejší vláda nebyla schopná efektivně proti těmto bojům zasáhnout a tak se po úspěšném puči v roce 1962 ujímá vlády vojenská junta. Autoritativní režim, který v zemi panuje až do současné doby, ovšem také nebyl schopen ukončit etnické boje. Navíc se proti juntě zformovalo rozsáhlé opoziční demokratické hnutí na jehož stranu se přidaly i odbojová hnutí ostatních nebarmských národů.
Ve snaze změnit tvrdý politický režim nastolený v zemi, se v roce 1988 uskutečnily první masové demonstrace proti juntě. Výsledkem však bylo pouze nastolení nové junty, která ale přislíbila uspořádání svobodných voleb. Ty se uskutečnily v roce 1990 a s převahou v nich zvítězila opoziční Národní liga pro demokracii vedená asi nejznámější barmskou osobností a držitelkou Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij. Ta je dodnes držena vojenskou juntou v domácím vězení a je ji znemožněna komunikace s okolním světem. Volby v roce 1990 však nebyly následně juntou uznány a opoziční hnutí byla tvrdě potlačena a mnoho jejich členů a sympatizantů se ocitlo ve vězení. V zahraničí se zformovala exilová vláda pod vedením premiéra Sein Wina a dočasný parlament, který hodlá převzít moc v zemi jakmile bude junta svržena a plánuje uspořádat nové svobodné volby.
Barmská junta se snaží tvrdě potlačovat jakékoli snahy o narušení systému. Obyvatelé, kteří podporují opoziční hnutí a ozbrojené odbojové organizace jsou zatýkáni, vyslýcháni i mučeni. Jejich vesnice jsou vypalovány. Celé komunity jsou přesidlovány. Na tuto kritickou situaci porušování lidských práv se snaží upozorňovat celá řada organizací včetně Human Righ Watch. Počet uprchlíků rok od roku stoupá. Nejpatrnější je to v sousedním Thajsku, jehož uprchlické tábory jsou naprosto přeplněné a vláda odmítá přijímat nové uprchlíky.
Barma se dostala do širšího povědomí miliónů lidí po celém světě až po loňských zářijových protivládních protestech označovaných jako Šafránová revoluce. V důsledku umělého zdražení pohonných hmot barmskou vládou rapidně vzrostly i ceny základních potravin. Barmánci zastiženi tímto náhlým nárůstem cen vyšli do ulic několika velkých měst protestovat proti neodůvodněnému zdražení. Lidé byli podpořeni i buddhistickými mnichy (Šafránová revoluce podle mnišských rouch), jejichž život je odkázán jen na dary obyčejných obyvatel. Protivládní demonstrace byly tvrdě potlačeny ozbrojenými složkami. Vůdčí představitelé opoziční Generace 88 a Národní ligy pro demokracii, které povstání zorganizovali, byli zatčeni stejně tak jako stovky dalších demonstrantů, včetně mnichů a novinářů. Podle oficiálních zpráv bylo i několik lidí při srážkách s policií a armádou zabito a stovky jich bylo zraněno.
Svět na tyto protesty za svobodu reagoval okamžitým uložením sankcí proti barmské vládě a barmské ekonomice. Spojené státy americké stejně tak jako evropská unie odmítly vydat barmským vládním představitelům víza, zmrazili barmské zahraniční účty a sankce se týkaly i některých sektorů v hospodářství. Naproti tomu na půdě OSN bylo jednání o uvalení sankcí na barmský režim vetováno Čínou, která vojenskou juntu podporuje a udržuje s ní hospodářské a zejména vojenské styky. Čína zásobuje barmskou juntu zbraněmi a další armádní technikou a někteří analytici dokonce hovoří o tom, že na území Barmy se nachází čínské jaderné zbraně.
Jistou mírou zadostiučinění po Šafránové revoluci může být pro obyvatele Barmy nová ústava, která byla prezentována letos v únoru a následně schválena v celostátním referendu. Opozice ji však tvrdě odmítá. Měla by přinést určitou autonomii barmským státům a také zaručit vstup jiných stran do vlády. Současná vládní strana Státní rada pro mír a rozvoj (SPDC) si však v ústavě pojistila 25% křesel v parlamentu a zároveň nemožnost trestat předchozí vládu za její zločiny. Ani armáda nezůstala bez pravomocí. Pokud bude země ohrožena může prezident předat svou moc veliteli armády nebo armáda může bez zdůvodnění odvolat prezidenta. Asi za největší pokrok se považuje vytvoření Ústavního soudu, který by měl dohlížet na dodržování ústavy a řešit spory mezi politickými stranami. Ústava by oficiálně měla vejít v platnost po svobodných volbách v roce 2010.
Ve spojitosti s blížícími se volbami pokračuje snaha barmské junty eliminovat opozici. Po loňských protestech byly zadrženy stovky lidí a letos na podzim, po roce věznění a vyslýchání, se tito lidé dočkali soudu. Procesy ovšem probíhaly za zavřenými dveřmi, dokonce bez přístupu obhájců. Nejvyšší tresty si odnesli příslušníci opoziční Generace 88. Odsouzení se nedotklo jen opozice, ale také novinářů, mnichů a běžných obyvatel sympatizujících s protivládními stranami.
Vlna zatýkání vzbudila ve světě vlnu protestů proti porušování lidských práv a barmskému režimu. Barma byla Organizací spojených národů vyzvána, aby politické vězně propustila a umožnila opozici účastnit se politického života. Pokud tak neučiní nebudou nové volby v Barmě uznány. Na OSN apelují i současné a bývalé světové politické špičky. Žádají aby OSN důkladně dohlídla na barmskou juntu zda je schopná zavádět slibované demokratické změny a také zda je schopná dodržet ultimátum o propuštění všech politických vězňů. Ultimátum by mělo vypršet se sklonkem tohoto roku. Zatím ale není stále jasné jaké sankce hrozí barmským představitelům za nedodržení tohoto ultimáta.
Dalším významným faktorem, který ovlivnil dění nejen v Barmě, ale na celém světě je hospodářská krize. Barma je sice z velké části zemědělsky založeným státem, stále více se však začíná orientovat na těžbu nerostných surovin a drahých kovů a jejich následný export. Vývoz je soustřeďován zejména do okolních států, které ale v důsledku finanční krize byly nuceny snížit poptávku po barmských surovinách. Vývoz klesl v průměru o 25% a v některých odvětvích až na polovinu. Následkem krize jsou zvyšující se ceny základních potravin a rychle rostoucí nezaměstnanost. Barmská junta bude tak nejspíš přinucena v příštím roce přijmout nové ekonomické reformy, které by zlepšily situaci v zemi a přinést oživení průmyslu.
Další prognóza vývoje v Barmě je velmi nejistá. Důležité je, že svět se stále více o této zemi a zejména o dodržování lidských práv dovídá z médií. Ovšem sílící myšlenka, že by mohlo dojít k brzké změně režimu je velmi nepravděpodobná. Ať už vnějších zásahem nebo volbami, které se po vzoru západní demokracie rozhodla barmská junta uspořádat. Autoritativní režim zde vládne už více než čtyřicet let. Je otázkou zda se prostí obyvatelé nezaleknout nátlaku a zastrašování junty a budou stále silněji vyžadovat změny. Nebo se spokojí se stávající situací, za předpokladu, že současná vláda provede určité ekonomické a sociální reformy, které by zlepšily životní situaci mnoha Barmánců žijících pod hranicí chudoby?
pátek 19. prosince 2008
neděle 14. prosince 2008
Život etnických menšin v Barmě
Region západní Indie je národnostně i jazykově velmi rozmanitý. Jen na území Barmy najdeme přes stovku národů a kmenů. Ačkoli se od sebe liší, jedno mají společné – jsou utlačovány vojenskou vládou v zemi.
První státní útvary na území Barmy začali vytvářet Monové již okolo 5. století. Většinoví Barmánci se začali oproti ostatním národům více prosazovat až od 9. století a postupně se jim, i za pomoci evropských kolonizátorů, podařilo ostatní menší národy porazit a většina jejich příslušníků odešla do hor. Jak Barma rozšiřovala své území narazila na hranicích s Indií na odpor Britů. Nebarmské národy využily podpory Velké Británie, zatímco Barma byla podporována Francií. Tyto spory mezi většinovými Barmánci a ostatními národy žijícími na území Barmy vyústily v roce 1885 v britsko-barmské válce. Velká Británie válku vyhrála a Barma se tak stala až do Druhé světové války součástí Britské Indie.
Po skončení Druhé světové války Británie plánovala vytvoření jakési federace z Barmy a autonomních oblastí menšinových národů v rámci Commonwealthu. Barma však 4. ledna 1948 vyhlásila samostatný stát se čtyřmi autonomními státy největších nebarmských národů – Šanský, Kačjinský, Karenský a Kajaský a národnostní okruh Čjinský. Představitelé menšin ovšem nebyli spokojeni a požadovali úplné osamostatnění svých států což vyústilo ve vleklý konflikt. Barma byla v té době parlamentní demokracií, ale vojenským velitelům se toto uspořádání nezdálo jako vhodné pro potlačení povstání a v roce 1962 se dostali k moci státním převratem.
V nové ústavě z roku 1974 došlo k centralizaci správy a byla zrušena autonomie, ale státy menšin byly zachovány a přibyly k nim navíc státy Arakánců (stát Rakhine) a stát Monů. Menšiny ovšem v boji proti vládě nepřestaly a připojily se k demokratické opozici, která se zformovala po vojenském převratu. Vláda se za každou cenu snažila potlačit hnutí ostatních národností jejichž příslušníci byli násilně donucováni k podpoře režimu či přesidlováni. Represe byly zaměřené zejména proti Arakáncům a Karenům a mnoho z nich se uchýlilo do sousedního Bangladéše a Thajska.
Po volbách v roce 1990, ve kterých zvítězila opozice, ale následně nebyly uznány, se vojenská junta snaží napravit svůj obraz na mezinárodním poli a stala se i přístupnější k otázce menšin na svém území.
Nejpočetnější etnikum Barmy tvoří Šanové. Náleží k početným thajským národům a na území Barmy se dostali migrací z jihozápadní Číny. Dělí se do mnoha dalších menších etnických skupin, ale společný mají jazyk, kulturu i vlastní písmo, které se podobá sanskrtu. Šanové vyznávají buddhismus theráváda, který se promítá i do uspořádání společnosti, která je hierarchicky rozdělena do několika skupin.
Stát Shan je situován na severovýchodě Barmy a hraničí s Čínou, Laosem a Thajskem. V této hornaté oblasti se pěstuje zhruba 50% světového opia – tzv. Zlatý trojúhelník mezi Barmou, Laosem a Thajskem.
Barmská vláda slíbila Šanům, stejně tak jako ostatním menšinám, že jejich stát získá plnou autonomii, ale po vzniku Barmy se tak nestalo. Šanové vytvořili Šanskou státní armádu - jižní, která dále bojuje za jejich svobodu. V roce 1996 odmítli spolupracovat s barmskou armádou, což vyústilo k rozsáhlému přesídlení Šanské populace. Během těchto přesunů bylo mnoho lidí zabito a jejich vesnice vypáleny. Lidé potom byli použiti jako pracovní síla nebo donuceni vstoupit do barmské armády. Vláda taktéž vydala zákon, podle kterého museli lidé všechnu svou vypěstovanou rýži, který je hlavní surovinou ve zdejší oblasti, odevzdávat státu za velmi nízké ceny. Je odhadováno, že od roku 1996 uprchlo do sousedního Thajska na 200 000 Šanů. Thajsko většinou tyto uprchlíky neuzná a tak končí jako ilegální pracovní síla.
Karenové tvoří 7% barmské populace , což je zhruba 2 milióny obyvatel. Většina Karenů žije na jihovýchodě Barmy, ve státě Karen, ale najdeme početné menšiny i v sousedním Thajsku. Karenové se hlásí k Buddhismu a křesťanství. Díky své vlastní kultuře i jazyku se Karenové považovali za samostatný národ. První Karenská politická organizace vznikla už v roce 1881 – Karenská národní asociace, která si dala za cíl vybudování jednotného Karenského národa. V roce 1947 vznikla Karenská národní (KNU) unie, která požadovala úplné osamostatnění Karenů. Nově vzniklý Barmský stát (1948) však požadavky menšin na osamostatnění neuznal a tyto spory se táhnou až do dneška. KNU tvoří také jakousi místní vládu. Má svůj vlastní soudní, zdravotní a vzdělávací systém, což zabezpečuje infrastrukturu a stabilitu pro Karenský národ. Karenové také vytvořili jednu z největších armád v rámci barmských etnik – Karenská národní osvobozenecká armáda (KNLA) a Demokratická Karenská Buddhistická armáda.
Od 70. let barmská vláda zavedla tzv. Program čtyř omezení jako snahu zabránit přísunu jídla, informací, financí a také náběru nováčků do ozbrojených etnických opozičních skupin. Tato politika se dotkla zejména prostých vesničanů podporujících povstalce. Vesničané bývají zatýkáni, mučeni, přesidlováni, nuceni k práci či k donášení informací, jejich vesnice vypalovány. Kvůli rozsáhlému porušování lidských práv mnoho Karenů prchá do sousedního Thajska. Podle odhadů jich v thajských uprchlických táborech žije na 120 000.
Kajaové je označení pro červené Kareny. Odhaduje se, že pocházejí z Mongolska. Kajaský stát situován mezi Thajsko a státy Karenů a Šanů. Jeho populace je okolo 300 000. Už od roku 1875 Británie uznávala jejich stát jako suverénní, ale když Barma získala nezávislost, zahrnula Kajaský stát do svého území. Kajaové se proto rozhodli bránit svou zemi vojensky a zbavit ji tak tyranské barmské vlády. Kajaská národní pokroková strana (KNPP) se snaží plnit tyto cíle a dovést zemi k samostatnosti.
Kmeny Monů se v této oblasti usadily už okolo 2500 let př. n. l. a do oblasti jihovýchodní Asie přinesli therávádí buddhismus. Dnes jich většina žije na území Thajska a Barmy. Monové byli prvním národem, který se vzbouřil proti barmské snaze ovládnout všechna území menšin. Byla založena Monská lidová fronta bojující za autonomii Monského státu. Ve snaze zamezit dalším ozbrojeným konfliktům byla mezi monskými ozbrojenými skupinami a barmskou vládou podepsána dohoda, která ustavila alespoň částečně autonomní Monský stát. Ten však tvoří jen malou část území, které Monové ovládali v minulosti. Většina dnešních Monů používá jako jazyk barmštinu a považují se za součást Barmánců. Ovšem i Monové mají organizace, které se snaží získat rozsáhlejší autonomii v rámci Barmy a rozšířit jejich kulturu a jazyk.
Počet Arakánců žijících v Barmě je odhadován na 1.9 miliónů a početnou populaci najdeme i v sousedním Bangladéši a Indii. Arakánská kultura i jazyk jsou velmi podobné barmskému, ale najdeme zde i vliv kultury indické.
Stát Kačjin se nachází na severu Barmy a jeho populace je zhruba 1.2 miliónů. Kačjinové pravděpodobně pocházejí z oblasti Tibetu. Vyznávají jak buddhismus tak křesťanství. Kačjinové byli rovněž tvrdě zasaženi etnickými boji probíhajícími od vzniku Barmy a teprve v roce 1994 byla podepsána dohoda mezi Kačjinskou organizací za nezávislost a barmskou vládou o ukončení bojů.
Tyto boje za svobodu jednotlivých barmských etnik se možná dočkají úspěchu. V ústavě, která byla schválena v referendu letos na jaře a měla by vstoupit v platnost po volbách v roce 2010 se vláda zaručuje, že udělí jednotlivým státům větší míru autonomie. Ústava také zaručuje pro nejpočetnější etnika vznik národních reprezentantů, kteří budou spolupracovat se zákonodárným sborem státu či svých regionů a samosprávných oblastí. Na druhou stranu se bude pořád jednat o centrálně spravovaný stát a tato myšlenka je pro většinu etnik nepřijatelná.
Komentář
Barmský stát je opravdu pestrou mozaikou etnik. Snahy jednotlivých etnických skupin prosadit se můžeme sledovat už od počátku našeho letopočtu. Postupně se zde nejvíce prosadil nádor Barmánců, který založil svůj vlastní stát. Zatím co na konci 19. století a počátku 20. století se ostatním národům podařilo prosadit částečnou autonomii pod britskou nadvládou, po vzniku Barmy se jejich situace opět zhoršila. Ovšem porážkou jejich boje za svobodu neskončily a pokračují v nich až do současnosti. Vláda se snaží proti povstaleckým partyzánským skupinám zasáhnout, ale většinou to odnáší prostí vesničané. Ti bývají vyslýcháni, mučeni, vězněni i zabíjeni. Jejich vesnice jsou vypalovány a ti kdo přežijí jsou donuceni k pracím či přesídleni, ženy znásilňovány. Tato kritická situace má za následek obrovský příliv uprchlíků do sousedních zemí, zejména do Thajska. Uprchlické tábory jsou zde přeplněné a vláda už odmítá přijímat další utečence, přesto jich však do země proudí tisíce ročně nelegálně. Nová ústava sice oficiálně ostatním národnostem slibuje jakousi autonomii, můžeme se ale jen domnívat, zda tyto sliby budou naplněny.
Zdroje:
BAAR, Vladimír. Národy na prahu 21. století. 1.vyd., Tilia, 2002. S. 276 – 284. ISBN: 80-86101-66-5.
Burma Issues [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://www.burmaissues.org/En/shan.html
Burma Issues [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://www.burmaissues.org/En/karen.html
Burma Issues [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://www.burmaissues.org/En/karenni.html
Burma Issues [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://www.burmaissues.org/En/mon.html
Burma Issues [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://www.burmaissues.org/En/arakan.html
Burma Issues [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://www.burmaissues.org/En/chin.html
Burma Digest [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://burmadigest.info/wp-content/uploads/2008/11/myanmar_constitution-2008-en.pdf
Aktuálně.cz [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/clanek.phtml?id=153559
čtvrtek 11. prosince 2008
Bilaterální spolupráce Barmy s Čínou
Představitelé Číny a Barmy se v sobotu dohodli na prohloubení bilaterální spolupráce, která mimo kooperaci v oblasti ekonomiky, obchodu, kultury, vzdělání, zdraví, technologického výzkumu a turismu, zahrnuje také vojenské závazky.
V budoucnu by mělo docházet ke stážím vojenských činitelů a společným vojenským cvičením. Spolupráce má za cíl podpořit regionální mír. Spekuluje se také o tom, že součástí dohody je odkoupení čínských helikoptér, stíhaček a válečných lodí, které Barma od Číny kdysi koupila. Barma zřejmě trpí nedostatkem náhradních dílů pro tuto vojenskou techniku a nedokáže ji udržovat v akceschopném stavu.
Důvodem pro takto blízkou vojenskou spolupráci obou zemí může tedy být snaha Barmy zajistit si čínskou vojenskou podporu (když již není sama schopna si ji zajistit). Někteří analytici ale poukazují na čínské ekonomické zájmy v Barmě (přístup k Indickému oceánu, nerostné bohatství Barmy) a Barmskou snahu o politickou podporu svého nedemokratického režimu.
Právě Čína spolu s Ruskem v lednu minulého roku vetovali v Radě bezpečnosti OSN návrh na uvalení sankcí na Barmu. Ta reagovala několika vstřícnými kroky vůči Číně, například jí dovolila vybudovat ropovod a plynovod, které povede z čínské provincie Yunnan do barmského západního přístavního města Sittwe. Pomocí této nově budované infrastruktury bude Čína importovat hlavní dodávky plynu a ropy z blízkého východu a Afriky. Ropovod se tak stane alternativou dovozu těchto surovin přes Malackou úžinu. Cena projektu se odhaduje na 2. 5 milionu amerických dolarů. Stavět se má začít na začátku dalšího roku.
Smlouva zřejmě také obsahuje dohodu o ukončení etnických pohraničních problémů. Jedná se především o potlačení ozbrojených skupin Spojená armáda státu Wa, Kachinská organizace pro nezávislost a Kokangští rebelové.
Mizzima [online]. [cit.11.12.2008]. Dostupný z: [online]. [cit.11.12.2008]. Dostupný z: http://www.mizzima.com/news/inside-burma/1392-china-burma-take-steps-to-strengthen-military-cooperation.html
Irrawaddy [online]. [cit.11.12.2008]. Dostupný z: http://www.irrawaddy.org/article.php?art_id=14669
BBC [online]. [cit.11.12.2008]. Dostupný z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/7739096.stm
China daily [online]. [cit.11.12.2008]. Dostupný z: http://www.chinadaily.com.cn/opinion/2007-09/18/content_6113993.htm
čtvrtek 4. prosince 2008
Bývalé světové politické špičky žádají OSN aby zasáhla proti Barmě
Více jak 100 bývalých prezidentů a ministerských předsedů z celého světa se sjednotilo a poslalo dopis generálnímu tajemníku OSN Ban Ki-moonovi s naléhavou žádostí, aby Barmu navštívil ještě letos a snažil se donutit tamní vojenskou juntu, aby propustila politické vězně.
Tuto akcii inicioval bývalý norský ministerský předseda a nynější prezident Centra pro mír a lidská práva v Oslu Kjell Magne Bondevik. K dopisu se připojili také další významní politici, například George Bush, Tony Blair, Margaret Thatcherová, John Major, Junichiro Koizumi, Lech Walesa či Mikhail Gorbačev.
Dopis dále uvádí, že obyvatelé Barmy se spoléhají na pomoc ze strany OSN a doufají, že OSN podnikne náležité kroky aby zabránila humanitární krizi v zemi a nadálému porušování lidských práv. Další návštěva by podle bývalých politických špiček měla ukázala zda Barma uskutečňuje či neuskutečňuje změny, které ji byly uloženy Radou Bezpečnosti OSN.
Rada Bezpečnosti OSN v říjnu loňského roku po Šafránové revoluci vydala oficiální prohlášení, ve kterém žádá brzké propuštění všech politických vězňů v zemi a jako ultimátum pro splnění toho požadavku zmiňuje konec roku 2008. Barmská vláda ovšem tuto výzvu Rady Bezpečnosti ignoruje a nadále pokračuje v hromadném zatýkání a uvězňování politických odpůrců.
Ban Ki-moon navštívil Barmu už letos na jaře po ničivém cyklónu Nargis, který těžce zasáhl pobřežní oblasti země. Tehdy se mu podařilo přesvědčit juntu, aby do země vpustila zahraniční pomoc a pracovníky. Další návštěvu země plánoval právě na prosinec, kdy se chtěl věnovat jednáním o politické situaci v zemi.
Mluvčí generálního tajemníka Michele Montasová ujistila, že Ban Ki-moon dopis převzal a že o situaci v Barmě hovořil s iniciátorem dopisu bývalým norským ministerských předsedou Bondevikem. Rovněž potvrdila, že Ban Ki-moon hodlá Barmu znovu navštívit, ale jen pokud se situace v zemi změní k lepšímu. Prosincovou návštěvu tedy generální tajemník zrušil dokud si nebude jist, že jeho přítomnost pomůže Barmě na její cestě ke skutečné demokracii.
Celé znění dopisu najdete na:
http://uscampaignforburma.org/wp-content/uploads/2008/12/letter.pdf
http://www.mizzima.com/news/world/1393-former-world-leaders-urge-ban-to-visit-burma.html
http://www.irrawaddy.org/article.php?art_id=14751
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
