Barmský boj za svobodu

Závěrečné shrnutí


Celých 13 týdnů jsme se zabývaly vnitropolitickou situací v Barmě, chcete-li Myanmaru, jak zní oficiální název tohoto jihoasijského státu, kde je u moci jeden z nejtvrdších vojenských režimů. Nadešel čas zrekapitulovat a shrnout podstatné události.

Pokud chceme pochopit současnou situaci, která se v Barmě odehrává musíme se podívat do minulosti. Na území na kterém se dnes Barma rozkládá žije několik stovek národů a kmenů. Mezi největší z nich samozřejmě patří Barmánci, ale hned za nimi najdeme početné národy Šanů, Karenů, Kajaů, Kačjinů, Arakánců a mnoha dalších. Tyto největší národy zde vytvářely státní útvary už od počátku letopočtu, ale s postupným prosazováním většinových Barmánců byly jejich státní útvary pohlceny do nově vznikajícího státu Barmy. Ta vznikla vyhlášením nezávislosti na Velké Británii v roce 1948. Ihned po vyhlášení se zformovaly odbojové organizace hájící právo ostatních národů na autonomii, která jim byla před vznikem Barmy přislíbena avšak nikdy neuskutečněna. Dnešní státy tvořící barmskou unii mají pouze administrativní úlohu a jsou tvrdě pod kontrolou centrální vlády v Rangoonu. Boje ostatních barmských etnik za svobodu jsou charakteristickým a stále neutuchajícím prvkem barmského politického života.

Dalším důležitým zvratem v historii byl rok 1962. Boje Barmánců s ostatními etniky se staly vleklým konfliktem, který zemi velmi vyčerpával. Tehdejší vláda nebyla schopná efektivně proti těmto bojům zasáhnout a tak se po úspěšném puči v roce 1962 ujímá vlády vojenská junta. Autoritativní režim, který v zemi panuje až do současné doby, ovšem také nebyl schopen ukončit etnické boje. Navíc se proti juntě zformovalo rozsáhlé opoziční demokratické hnutí na jehož stranu se přidaly i odbojová hnutí ostatních nebarmských národů.

Ve snaze změnit tvrdý politický režim nastolený v zemi, se v roce 1988 uskutečnily první masové demonstrace proti juntě. Výsledkem však bylo pouze nastolení nové junty, která ale přislíbila uspořádání svobodných voleb. Ty se uskutečnily v roce 1990 a s převahou v nich zvítězila opoziční Národní liga pro demokracii vedená asi nejznámější barmskou osobností a držitelkou Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij. Ta je dodnes držena vojenskou juntou v domácím vězení a je ji znemožněna komunikace s okolním světem. Volby v roce 1990 však nebyly následně juntou uznány a opoziční hnutí byla tvrdě potlačena a mnoho jejich členů a sympatizantů se ocitlo ve vězení. V zahraničí se zformovala exilová vláda pod vedením premiéra Sein Wina a dočasný parlament, který hodlá převzít moc v zemi jakmile bude junta svržena a plánuje uspořádat nové svobodné volby.

Barmská junta se snaží tvrdě potlačovat jakékoli snahy o narušení systému. Obyvatelé, kteří podporují opoziční hnutí a ozbrojené odbojové organizace jsou zatýkáni, vyslýcháni i mučeni. Jejich vesnice jsou vypalovány. Celé komunity jsou přesidlovány. Na tuto kritickou situaci porušování lidských práv se snaží upozorňovat celá řada organizací včetně Human Righ Watch. Počet uprchlíků rok od roku stoupá. Nejpatrnější je to v sousedním Thajsku, jehož uprchlické tábory jsou naprosto přeplněné a vláda odmítá přijímat nové uprchlíky.

Barma se dostala do širšího povědomí miliónů lidí po celém světě až po loňských zářijových protivládních protestech označovaných jako Šafránová revoluce. V důsledku umělého zdražení pohonných hmot barmskou vládou rapidně vzrostly i ceny základních potravin. Barmánci zastiženi tímto náhlým nárůstem cen vyšli do ulic několika velkých měst protestovat proti neodůvodněnému zdražení. Lidé byli podpořeni i buddhistickými mnichy (Šafránová revoluce podle mnišských rouch), jejichž život je odkázán jen na dary obyčejných obyvatel. Protivládní demonstrace byly tvrdě potlačeny ozbrojenými složkami. Vůdčí představitelé opoziční Generace 88 a Národní ligy pro demokracii, které povstání zorganizovali, byli zatčeni stejně tak jako stovky dalších demonstrantů, včetně mnichů a novinářů. Podle oficiálních zpráv bylo i několik lidí při srážkách s policií a armádou zabito a stovky jich bylo zraněno.

Svět na tyto protesty za svobodu reagoval okamžitým uložením sankcí proti barmské vládě a barmské ekonomice. Spojené státy americké stejně tak jako evropská unie odmítly vydat barmským vládním představitelům víza, zmrazili barmské zahraniční účty a sankce se týkaly i některých sektorů v hospodářství. Naproti tomu na půdě OSN bylo jednání o uvalení sankcí na barmský režim vetováno Čínou, která vojenskou juntu podporuje a udržuje s ní hospodářské a zejména vojenské styky. Čína zásobuje barmskou juntu zbraněmi a další armádní technikou a někteří analytici dokonce hovoří o tom, že na území Barmy se nachází čínské jaderné zbraně.

Jistou mírou zadostiučinění po Šafránové revoluci může být pro obyvatele Barmy nová ústava, která byla prezentována letos v únoru a následně schválena v celostátním referendu. Opozice ji však tvrdě odmítá. Měla by přinést určitou autonomii barmským státům a také zaručit vstup jiných stran do vlády. Současná vládní strana Státní rada pro mír a rozvoj (SPDC) si však v ústavě pojistila 25% křesel v parlamentu a zároveň nemožnost trestat předchozí vládu za její zločiny. Ani armáda nezůstala bez pravomocí. Pokud bude země ohrožena může prezident předat svou moc veliteli armády nebo armáda může bez zdůvodnění odvolat prezidenta. Asi za největší pokrok se považuje vytvoření Ústavního soudu, který by měl dohlížet na dodržování ústavy a řešit spory mezi politickými stranami. Ústava by oficiálně měla vejít v platnost po svobodných volbách v roce 2010.

Ve spojitosti s blížícími se volbami pokračuje snaha barmské junty eliminovat opozici. Po loňských protestech byly zadrženy stovky lidí a letos na podzim, po roce věznění a vyslýchání, se tito lidé dočkali soudu. Procesy ovšem probíhaly za zavřenými dveřmi, dokonce bez přístupu obhájců. Nejvyšší tresty si odnesli příslušníci opoziční Generace 88. Odsouzení se nedotklo jen opozice, ale také novinářů, mnichů a běžných obyvatel sympatizujících s protivládními stranami.

Vlna zatýkání vzbudila ve světě vlnu protestů proti porušování lidských práv a barmskému režimu. Barma byla Organizací spojených národů vyzvána, aby politické vězně propustila a umožnila opozici účastnit se politického života. Pokud tak neučiní nebudou nové volby v Barmě uznány. Na OSN apelují i současné a bývalé světové politické špičky. Žádají aby OSN důkladně dohlídla na barmskou juntu zda je schopná zavádět slibované demokratické změny a také zda je schopná dodržet ultimátum o propuštění všech politických vězňů. Ultimátum by mělo vypršet se sklonkem tohoto roku. Zatím ale není stále jasné jaké sankce hrozí barmským představitelům za nedodržení tohoto ultimáta.

Dalším významným faktorem, který ovlivnil dění nejen v Barmě, ale na celém světě je hospodářská krize. Barma je sice z velké části zemědělsky založeným státem, stále více se však začíná orientovat na těžbu nerostných surovin a drahých kovů a jejich následný export. Vývoz je soustřeďován zejména do okolních států, které ale v důsledku finanční krize byly nuceny snížit poptávku po barmských surovinách. Vývoz klesl v průměru o 25% a v některých odvětvích až na polovinu. Následkem krize jsou zvyšující se ceny základních potravin a rychle rostoucí nezaměstnanost. Barmská junta bude tak nejspíš přinucena v příštím roce přijmout nové ekonomické reformy, které by zlepšily situaci v zemi a přinést oživení průmyslu.

Další prognóza vývoje v Barmě je velmi nejistá. Důležité je, že svět se stále více o této zemi a zejména o dodržování lidských práv dovídá z médií. Ovšem sílící myšlenka, že by mohlo dojít k brzké změně režimu je velmi nepravděpodobná. Ať už vnějších zásahem nebo volbami, které se po vzoru západní demokracie rozhodla barmská junta uspořádat. Autoritativní režim zde vládne už více než čtyřicet let. Je otázkou zda se prostí obyvatelé nezaleknout nátlaku a zastrašování junty a budou stále silněji vyžadovat změny. Nebo se spokojí se stávající situací, za předpokladu, že současná vláda provede určité ekonomické a sociální reformy, které by zlepšily životní situaci mnoha Barmánců žijících pod hranicí chudoby?