Po Šafránové revoluci a následném zatýkání příslušníků barmské opozice se může zdát, že opoziční síly v zemi byly počínáním junty zastrašeny. S blížícími se volbami v roce 2010, které junta prohlašuje za demokratické (mnoho pozorovatelů toto tvrzení považuje za přehnaně optimistické), se však opoziční strany snaží stále více prosazovat.
Po několika snahách barmské opozice zvítězit nad juntou – připomeňme demonstrace 1988, neuznané volby 1990 a Šafránovou revoluci – představuje novou šanci, jak svrhnout autoritativní režim generála Than Šweie, ústava přijatá v referendu na jaře loňského roku, ale dosud neuznávaná mezinárodní komunitou. Ústava sice ponechává barmské juntě 25% křesel v parlamentu, ale o zbytek se ve volbách podělí další politické strany. Další pojistkou demokracie by mělo být vytvoření Ústavního soudu. Ten v případě, že se moc v zemi dostane do rukou jedné strany, je povinen zaručit ochranu stran v opozici.
V ústavě se také zmiňuje, že funkci prezidenta nemůže vykonávat osoba, která uzavřela sňatek s cizincem/cizinkou. Toto zabraňuje představitelce největší opoziční strany Národní ligy pro demokracii a držitelce Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij zastávat jakékoli veřejné funkce. Aun Schan Su Ťij je už od roku 1989 držena v domácím vězení a je ji zamezena komunikace s okolím. Výjimkou jsou pouze příležitostné návštěvy junty a nejvyšších zahraničních představitelů. V souvislosti s demokratizací barmského režimu se také objevují spekulace, že by Aun Schan Su Ťij mohla být propuštěna už tento rok. Pokud by se tak stalo, vyvstává otázka, kdo bude schopen zabezpečit její bezpečnost do voleb v roce 2010. Někteří analytici se ale domnívají, že setrvání Aun Schan Su Ťij v čele strany a prosazování jejich nekompromisních názorů vůči juntě nemusí být pro opozici prospěšné. Na druhou stranu opozice spatřuje v osobnosti Aun Schan Su Ťij symbol nenásilného a vytrvalého boje, který je motivací pro ostatní.
Dalším krokem opozice proti juntě, konkrétně Národní rady barmské unie (NCUB), která zastřešuje barmské opoziční skupiny působící jak v Barmě tak v zahraničí, je vytvoření paralelní vlády v irském Dublinu. Ta by měla být tvořena Parlamentem národní jednoty a Vládou národní jednoty a měla by být schválena na dalším zasedání členů Národní rady barmské unie plánované na 19. ledna letošního roku. NCUB byla vytvořena v roce 1992 a zahrnovala 4 velké politické strany, které se účastnily neuznaných voleb v roce 1990: The National Democratic Front, Democratic Alliance of Burma, National League for democracy and The National Coalition Government of the Union of Burma.
Důležité pro barmskou opozici je rovněž postoj mezinárodní komunity, která je stále více o situaci v zemi informována prostřednictvím exilového tisku a rádií (Irrawaddy, Mizzima, Democratic Voice of Burma). Na podporu barmské opozice ve světě vznikla také řada organizací, například Barmské centrum Praha, U. S. Campain for Burma, Burma Watch International a další.
Komentář
Opoziční hnutí v Barmě má své kořeny už od roku 1962, kdy se vojenská junta dostala k moci. Nezahrnuje jen příznivce demokracie v zemi, ale také hnutí ostatních etnik žijících na území Barmy a bojujících za svá práva na autonomii. Zraky všech se v dnešní době soustřeďují zejména na připravované volby v roce 2010. Barmská opozice i svět jsou však v tomto ohledu skeptičtí a považují uspořádání voleb jen jako snahu barmské junty o to, aby byla přijata světovou komunitou a rovněž aby byly zrušeny sankce uvržené na Barmu po násilném potlačení Šafránové revoluce. Pokud se volby uskuteční a budou skutečně svobodné a nezmanipulované, lze předpokládat, že opozice, která má v barmském lidu širokou podporu, získá ve vládě většinu.
Zdroje:
The Irrawaddy [online]. [cit. 8. 1. 2009]. Dostupný z:
http://www.irrawaddy.org/opinion_story.php?art_id=14877&page=1
The Irrawaddy [online]. [cit. 8. 1. 2009]. Dostupný z:
http://www.irrawaddy.org/article.php?art_id=14880
National Council of the Union of Burma [online]. [cit. 8. 1. 2009]. Dostupný z:
http://www.ncub.org/AboutNCUB.htm
National Council of the Union of Burma [online]. [cit. 8. 1. 2009]. Dostupný z:
http://www.ncub.org/PressReleaseResolution/ncubstatementonnewywae-eng.pdf
MIZZIMA [online]. [cit. 8. 1. 2009]. Dostupný z:
http://www.mizzima.com/edop/editorial/1468-2010-game-plan-clinging-to-power-.html
Člověk v tísni [online]. [cit. 8. 1. 2009]. Dostupný z:
http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=633
Aktuálně.cz [online]. [cit. 8. 1. 2009]. Dostupný z:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=162554
Econnet [online]. [cit. 8. 1. 2009]. Dostupný z:
http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zm2086976vx1--
ČT24 [online]. [cit. 8. 1. 2009]. Dostupný z:
http://www.ct24.cz/svet/27481-asijsti-poslanci-maji-obavy-o-su-tij-zadaji-zasah-osn/
čtvrtek 8. ledna 2009
Současná politická situace v Barmě (Myanmaru)
Je tomu již rok, co se v Barmě odehrály masové protesty proti režimu, které vešly ve známost jako „Šafránová revoluce“. Ačkoli se mnoho lidí domnívalo, že vládnoucí junta (reprezentovaná stranou Státní rada pro mír a rozvoj) tyto nepokoje nemůže přežít, generalitám režimu se podařilo situaci zvládnout a jeden z nejnedemokratičtějších režimů na světě v Barmě působí i nadále. V části barmského lidu však i nadále žije naděje na demokratické změny.
Nová Ústava
Události posledního čtvrtletí roku 2008 se již odehrávaly s vidinou nové ústavy, která po dlouhých patnácti letech vstoupí v platnost v roce 2010. Podle vrcholných představitelů junty, by měla zajistit poklidný přechod k demokracii, avšak většina demokratického světa je jiného názoru. Největší nevoli budí odstavce, ve kterých
si vládní junta zajišťuje 25% křesel v obou komorách parlamentu a zákon, který zakazuje trestat kohokoli za zločiny, které byly spáchány v minulosti. Odstavec, který zakazuje kandidovat na prezidentský post osobám, které byly v manželském svazku s cizincem, je jasně namířen proti vůdkyni opozičního hnutí Aung Schan Suu Kyi.
Opoziční hnutí
V Barmě i nadále působí několik opozičních hnutí. Je to především Generace 88
a Národní liga pro demokracii, která je vedena již zmíněnou Aun Schan Su. Je to právě její osoba, do které vkládají všechna opoziční hnutí velkou naději a je považována za osobu, která dokáže Barmu spojit i přes etnické odlišnosti (největšími etnickými skupinami jsou Šanové, Karenové a Kačjinové). Aun Schan Su je již několik desítek let držena v domácím vězení. Její odhodlanost a osobní oběť z ní udělaly symbol barmské touhy po svobodě. Celosvětově je vyvíjen dlouhodobý tlak na barmskou juntu, aby propustila tuto laureátku Nobelovy ceny za mír. Režim je ochoten o této variantě uvažovat pouze v případě, že se zřekne kritiky vlády. Kritici na adresu Aun Schan Su poznamenávají, že prosazování nekompromisního jednání s juntou nemusí být vždy ku prospěchu věci, a že opozice by si měla vybrat do svého čela někoho jiného, protože Aung Schan Su je již dlouhou dobu izolována
od okolního světa a opozice se řídí pouze podle útržkovitých povelů, které se dostanou z jejího domácího vězení.
Opozice se tedy nevzdává a vytrvale pokračuje ve svých požadavcích na změnu režimu. Junta na to reaguje hromadným zatýkáním. Veškerá veřejná shromáždění jsou pod policejní kontrolou, která je připravena k okamžitému zásahu. Přítomná je také policie v civilu, která vše dokumentuje za pomoci kamer. V listopadu také padly zatím nejdelší tresty odnětí svobody na šedesát pět let během líčení, kde bylo odsouzeno celkem třicet devět politických aktivistů. Většinou se jednalo o zatčené z období Šafránové revoluce. Jedním z odsouzených byl také blogger, který během revoluce umožnil světu sledovat on-line dění v Barmě. Zatýkání v Barmě je
na denním pořádku. Někteří analytici v tom vidí snahu jak zamezit opozičním představitelům kandidovat v plánovaných volbách v roce 2010, kde by měli mít možnost kandidovat i představitelé opozice. OSN neustále vyzívá k dodržování lidských práv a propuštění politických vězňů. Ultimátem pro splnění těchto požadavků byl rok 2008.
Ekonomická krize
Stejně jako celý svět, tak i Barma byla zasažena globální ekonomickou krizí. Ačkoli je země poměrně bohatá na zásoby uhlí, rud železa, cínu, wolframu, olova, cínu, zinku, stříbra, mědi, niklu i ropy, většinu svého nerostného bohatství exportuje za hranice státu. Takto získané peníze se využívají k utužení nedemokratického režimu
a obyvatelstvo trpí všeobecným nedostatkem. Ekonomická krize tedy dolehla
na Barmu prostřednictvím poklesu poptávky po surovinách jejich hlavních obchodních partnerů, kterými jsou Čína, Thajsko, Singapur, Indie a Malajsie. Problémy zasáhly také zemědělství (vývoz luštěnin, rýže, kaučukovníku, ryb). Země je ohrožena růstem nezaměstnanosti a to nejen v Barmě, ale také v okolních zemích. Odhaduje se, že v Thajsku pracují až dva miliony barmánců, kteří dotují rodiny
ve své domovině.
Mezinárodní vztahy
Nejvýznamnějším konfliktem s jiným státem se stal listopadový průzkum dna Bengálského zálivu čtyřmi jihokorejskými loďmi, které si pronajala Barma s cílem najít nové naleziště ropy a zemního plynu. Průzkumné vrty již zasahovaly
do bengálských výsostných vod. Celá situace vedla k vyhrocení situace na společných hranicích. Předpokládá se, že ačkoli se podařilo diplomatické vztahy mezi Barmou a Bangladéši uklidnit, Bengálský záliv bude nadále v hledáčku zájmů obou zemí, které v něm vidí další surovinovou základnu.
Největším spojencem Barmského diktátorského režimu je Čína. Svou prohlubující se spolupráci v ekonomice, obchodu, kultuře, vzdělání, zdraví, technologickém výzkumu a turismu stvrdili prosincovou bilaterální smlouvou (její celé znění není k dispozici). Spekuluje se o tom, že smlouva obsahuje také odstavec o odkoupení čínských helikoptér, stíhaček a válečných lodí, které Barma od Číny kdysi koupila. Barma zřejmě nedisponuje financemi a technickými díly, aby udržela své vojsko v akceschopném stavu. Další spoluprácí těchto dvou států je vybudování ropovodu, který povede z čínské provincie Yunnan do barmského západního přístavního města Sittwe.
Podpora Číny je pro Barmu stěžejní. Díky tomu, že je Čína zastoupena v Radě bezpečnosti OSN, může svým vetem blokovat uvalení sankcí. Občas se k ní přidá
i Rusko. Barma je pro Čínu vhodnou surovinovou základnou. Na druhou stranu, Čína poskytuje Barmě politickou podporu a strategickou hospodářskou spolupráci.
Do budoucna se s přehodnocením Čínského postoje k Barmě nedá počítat, jelikož ani snahy, které se snažili změnit čínský přístup k dodržování lidských práv a svobod a využít k tomu Olympijské hry v Pekingu se nesetkaly s příliš velkou odezvou.
Komentář
Poslední čtvrtletí roku 2008 bylo v Barmě pod kontrolou junty. V prvních měsících se ekonomice země dařilo celkem dobře, což lze dokázat na vzrůstajícím turistickém ruchu, který se pomalu vzpamatovává (jako celé ekonomika) po zničujícím cyklónu Nargys. Poslední měsíce jsou však poznamenány hospodářskou krizí. V listopadu si země připomněla první výročí Šafránové revoluce. Do ulic vyšlo několik stovek lidí, kteří byli zatčení přímo na místě, nebo později, mimo zrak veřejnosti. Opoziční hnutí je však i přes neustávající vlnu perzekucí a zatýkání stále živé a nepřestává polevovat ve svém boji za demokratizaci Barmy. Mají však naději?
Během událostí předminulého roku celý svět věřil, že se Barmáncům podaří vlastní silou svrhnout vládnoucí juntu. Své sympatie těmto snahám vyslovili mnozí státníci. Snaha podpořit barmánce i mezinárodně však ztroskotala na půdě Rady bezpečnosti OSN, kde se na obranu junty postavila Čína s vysvětlením, že jí nepřísluší zasahovat do vnitropolitického dění v Barmě.
Shodným spouštěcím mechanismem všech revolučních snah v Barmě je zhoršení ekonomické situace a zvýšení cen, které již obyvatelstvo není schopno akceptovat. Při tomto úhlu pohledu bude velice zajímavé sledovat jak moc se rozvíjející ekonomická krize podepíše na Barmském hospodářství a zda- li opět dojde k celospolečenským nepokojům.
Opozice se příliš nesmí spoléhat na zahraniční pomoc, díky zastoupení Číny v Radě bezpečnosti OSN. Navíc se zraky celého světa nyní upírají k izraelsko - palestinskému konfliktu a ani po jeho případném vyřešení budou mít země práci se zvládnutím dopadů ekonomické krize na své vlastní státy. Nový impuls ze zahraničí by mohl přijít od nově zvoleného amerického prezidenta Baracka Obamy, na jehož postoj k Barmě se stále ještě čeká.
Budeme- li uvažovat v těchto rámcích, pak se situace v Barmě zdá v roce 2009 poměrně klidná. Nejzásadnější změnu lze podle mne očekávat v roce 2010, kdy proběhnou volby, které by měli vést k demokratizaci země. Netroufám si odhadovat, jak volby dopadnou, každopádně od nich můžeme čekat změnu a podle jejich výsledků a reakce obyvatel můžeme vyvozovat další směřování země.
Nová Ústava
Události posledního čtvrtletí roku 2008 se již odehrávaly s vidinou nové ústavy, která po dlouhých patnácti letech vstoupí v platnost v roce 2010. Podle vrcholných představitelů junty, by měla zajistit poklidný přechod k demokracii, avšak většina demokratického světa je jiného názoru. Největší nevoli budí odstavce, ve kterých
si vládní junta zajišťuje 25% křesel v obou komorách parlamentu a zákon, který zakazuje trestat kohokoli za zločiny, které byly spáchány v minulosti. Odstavec, který zakazuje kandidovat na prezidentský post osobám, které byly v manželském svazku s cizincem, je jasně namířen proti vůdkyni opozičního hnutí Aung Schan Suu Kyi.
Opoziční hnutí
V Barmě i nadále působí několik opozičních hnutí. Je to především Generace 88
a Národní liga pro demokracii, která je vedena již zmíněnou Aun Schan Su. Je to právě její osoba, do které vkládají všechna opoziční hnutí velkou naději a je považována za osobu, která dokáže Barmu spojit i přes etnické odlišnosti (největšími etnickými skupinami jsou Šanové, Karenové a Kačjinové). Aun Schan Su je již několik desítek let držena v domácím vězení. Její odhodlanost a osobní oběť z ní udělaly symbol barmské touhy po svobodě. Celosvětově je vyvíjen dlouhodobý tlak na barmskou juntu, aby propustila tuto laureátku Nobelovy ceny za mír. Režim je ochoten o této variantě uvažovat pouze v případě, že se zřekne kritiky vlády. Kritici na adresu Aun Schan Su poznamenávají, že prosazování nekompromisního jednání s juntou nemusí být vždy ku prospěchu věci, a že opozice by si měla vybrat do svého čela někoho jiného, protože Aung Schan Su je již dlouhou dobu izolována
od okolního světa a opozice se řídí pouze podle útržkovitých povelů, které se dostanou z jejího domácího vězení.
Opozice se tedy nevzdává a vytrvale pokračuje ve svých požadavcích na změnu režimu. Junta na to reaguje hromadným zatýkáním. Veškerá veřejná shromáždění jsou pod policejní kontrolou, která je připravena k okamžitému zásahu. Přítomná je také policie v civilu, která vše dokumentuje za pomoci kamer. V listopadu také padly zatím nejdelší tresty odnětí svobody na šedesát pět let během líčení, kde bylo odsouzeno celkem třicet devět politických aktivistů. Většinou se jednalo o zatčené z období Šafránové revoluce. Jedním z odsouzených byl také blogger, který během revoluce umožnil světu sledovat on-line dění v Barmě. Zatýkání v Barmě je
na denním pořádku. Někteří analytici v tom vidí snahu jak zamezit opozičním představitelům kandidovat v plánovaných volbách v roce 2010, kde by měli mít možnost kandidovat i představitelé opozice. OSN neustále vyzívá k dodržování lidských práv a propuštění politických vězňů. Ultimátem pro splnění těchto požadavků byl rok 2008.
Ekonomická krize
Stejně jako celý svět, tak i Barma byla zasažena globální ekonomickou krizí. Ačkoli je země poměrně bohatá na zásoby uhlí, rud železa, cínu, wolframu, olova, cínu, zinku, stříbra, mědi, niklu i ropy, většinu svého nerostného bohatství exportuje za hranice státu. Takto získané peníze se využívají k utužení nedemokratického režimu
a obyvatelstvo trpí všeobecným nedostatkem. Ekonomická krize tedy dolehla
na Barmu prostřednictvím poklesu poptávky po surovinách jejich hlavních obchodních partnerů, kterými jsou Čína, Thajsko, Singapur, Indie a Malajsie. Problémy zasáhly také zemědělství (vývoz luštěnin, rýže, kaučukovníku, ryb). Země je ohrožena růstem nezaměstnanosti a to nejen v Barmě, ale také v okolních zemích. Odhaduje se, že v Thajsku pracují až dva miliony barmánců, kteří dotují rodiny
ve své domovině.
Mezinárodní vztahy
Nejvýznamnějším konfliktem s jiným státem se stal listopadový průzkum dna Bengálského zálivu čtyřmi jihokorejskými loďmi, které si pronajala Barma s cílem najít nové naleziště ropy a zemního plynu. Průzkumné vrty již zasahovaly
do bengálských výsostných vod. Celá situace vedla k vyhrocení situace na společných hranicích. Předpokládá se, že ačkoli se podařilo diplomatické vztahy mezi Barmou a Bangladéši uklidnit, Bengálský záliv bude nadále v hledáčku zájmů obou zemí, které v něm vidí další surovinovou základnu.
Největším spojencem Barmského diktátorského režimu je Čína. Svou prohlubující se spolupráci v ekonomice, obchodu, kultuře, vzdělání, zdraví, technologickém výzkumu a turismu stvrdili prosincovou bilaterální smlouvou (její celé znění není k dispozici). Spekuluje se o tom, že smlouva obsahuje také odstavec o odkoupení čínských helikoptér, stíhaček a válečných lodí, které Barma od Číny kdysi koupila. Barma zřejmě nedisponuje financemi a technickými díly, aby udržela své vojsko v akceschopném stavu. Další spoluprácí těchto dvou států je vybudování ropovodu, který povede z čínské provincie Yunnan do barmského západního přístavního města Sittwe.
Podpora Číny je pro Barmu stěžejní. Díky tomu, že je Čína zastoupena v Radě bezpečnosti OSN, může svým vetem blokovat uvalení sankcí. Občas se k ní přidá
i Rusko. Barma je pro Čínu vhodnou surovinovou základnou. Na druhou stranu, Čína poskytuje Barmě politickou podporu a strategickou hospodářskou spolupráci.
Do budoucna se s přehodnocením Čínského postoje k Barmě nedá počítat, jelikož ani snahy, které se snažili změnit čínský přístup k dodržování lidských práv a svobod a využít k tomu Olympijské hry v Pekingu se nesetkaly s příliš velkou odezvou.
Komentář
Poslední čtvrtletí roku 2008 bylo v Barmě pod kontrolou junty. V prvních měsících se ekonomice země dařilo celkem dobře, což lze dokázat na vzrůstajícím turistickém ruchu, který se pomalu vzpamatovává (jako celé ekonomika) po zničujícím cyklónu Nargys. Poslední měsíce jsou však poznamenány hospodářskou krizí. V listopadu si země připomněla první výročí Šafránové revoluce. Do ulic vyšlo několik stovek lidí, kteří byli zatčení přímo na místě, nebo později, mimo zrak veřejnosti. Opoziční hnutí je však i přes neustávající vlnu perzekucí a zatýkání stále živé a nepřestává polevovat ve svém boji za demokratizaci Barmy. Mají však naději?
Během událostí předminulého roku celý svět věřil, že se Barmáncům podaří vlastní silou svrhnout vládnoucí juntu. Své sympatie těmto snahám vyslovili mnozí státníci. Snaha podpořit barmánce i mezinárodně však ztroskotala na půdě Rady bezpečnosti OSN, kde se na obranu junty postavila Čína s vysvětlením, že jí nepřísluší zasahovat do vnitropolitického dění v Barmě.
Shodným spouštěcím mechanismem všech revolučních snah v Barmě je zhoršení ekonomické situace a zvýšení cen, které již obyvatelstvo není schopno akceptovat. Při tomto úhlu pohledu bude velice zajímavé sledovat jak moc se rozvíjející ekonomická krize podepíše na Barmském hospodářství a zda- li opět dojde k celospolečenským nepokojům.
Opozice se příliš nesmí spoléhat na zahraniční pomoc, díky zastoupení Číny v Radě bezpečnosti OSN. Navíc se zraky celého světa nyní upírají k izraelsko - palestinskému konfliktu a ani po jeho případném vyřešení budou mít země práci se zvládnutím dopadů ekonomické krize na své vlastní státy. Nový impuls ze zahraničí by mohl přijít od nově zvoleného amerického prezidenta Baracka Obamy, na jehož postoj k Barmě se stále ještě čeká.
Budeme- li uvažovat v těchto rámcích, pak se situace v Barmě zdá v roce 2009 poměrně klidná. Nejzásadnější změnu lze podle mne očekávat v roce 2010, kdy proběhnou volby, které by měli vést k demokratizaci země. Netroufám si odhadovat, jak volby dopadnou, každopádně od nich můžeme čekat změnu a podle jejich výsledků a reakce obyvatel můžeme vyvozovat další směřování země.
Zdroje:
Irrawaddy [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://www.irrawaddy.org/article.php?art_id=14457>.
Aktuálně [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a- pacifik/clanek.phtml?id=162554%3E.>.
Irrawaddy [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://www.irrawaddy.org/article.php?art_id=9403>.
Irrawaddy [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://www.irrawaddy.org/article.php?art_id=9321>.
Literární noviny [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=4504>.
Mizzima [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://www.mizzima.com/news/inside-burma/1298-spirits-undeterred-despite-harsh-punishments-nld-youth.html>.
US camping for Burma [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://uscampaignforburma.org/wp-content/uploads/2008/12/letter.pdf>.
Irrawaddy [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://www.irrawaddy.org/article.php?art_id=14642>.
BBC [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://news.bbc.co.uk/nol/ukfs_news/hi/newsid_7700000/newsid_7706200/7706261.stm>.
Mizzima [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://www.mizzima.com/news/inside-burma/1392-china-burma-take-steps-to-strengthen-military-cooperation.html>.
BBC [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/7739096.stm>.
Irrawaddy [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://www.irrawaddy.org/article.php?art_id=14888>.
Mizzima [online]. [cit.8.1.2009]. Dostupný z: <http://www.mizzima.com/nargis-impact/1363-burmas-tourism-industry-shows-signs-of-life.html>.
pátek 19. prosince 2008
Barmský boj za svobodu
Závěrečné shrnutí
Celých 13 týdnů jsme se zabývaly vnitropolitickou situací v Barmě, chcete-li Myanmaru, jak zní oficiální název tohoto jihoasijského státu, kde je u moci jeden z nejtvrdších vojenských režimů. Nadešel čas zrekapitulovat a shrnout podstatné události.
Pokud chceme pochopit současnou situaci, která se v Barmě odehrává musíme se podívat do minulosti. Na území na kterém se dnes Barma rozkládá žije několik stovek národů a kmenů. Mezi největší z nich samozřejmě patří Barmánci, ale hned za nimi najdeme početné národy Šanů, Karenů, Kajaů, Kačjinů, Arakánců a mnoha dalších. Tyto největší národy zde vytvářely státní útvary už od počátku letopočtu, ale s postupným prosazováním většinových Barmánců byly jejich státní útvary pohlceny do nově vznikajícího státu Barmy. Ta vznikla vyhlášením nezávislosti na Velké Británii v roce 1948. Ihned po vyhlášení se zformovaly odbojové organizace hájící právo ostatních národů na autonomii, která jim byla před vznikem Barmy přislíbena avšak nikdy neuskutečněna. Dnešní státy tvořící barmskou unii mají pouze administrativní úlohu a jsou tvrdě pod kontrolou centrální vlády v Rangoonu. Boje ostatních barmských etnik za svobodu jsou charakteristickým a stále neutuchajícím prvkem barmského politického života.
Dalším důležitým zvratem v historii byl rok 1962. Boje Barmánců s ostatními etniky se staly vleklým konfliktem, který zemi velmi vyčerpával. Tehdejší vláda nebyla schopná efektivně proti těmto bojům zasáhnout a tak se po úspěšném puči v roce 1962 ujímá vlády vojenská junta. Autoritativní režim, který v zemi panuje až do současné doby, ovšem také nebyl schopen ukončit etnické boje. Navíc se proti juntě zformovalo rozsáhlé opoziční demokratické hnutí na jehož stranu se přidaly i odbojová hnutí ostatních nebarmských národů.
Ve snaze změnit tvrdý politický režim nastolený v zemi, se v roce 1988 uskutečnily první masové demonstrace proti juntě. Výsledkem však bylo pouze nastolení nové junty, která ale přislíbila uspořádání svobodných voleb. Ty se uskutečnily v roce 1990 a s převahou v nich zvítězila opoziční Národní liga pro demokracii vedená asi nejznámější barmskou osobností a držitelkou Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij. Ta je dodnes držena vojenskou juntou v domácím vězení a je ji znemožněna komunikace s okolním světem. Volby v roce 1990 však nebyly následně juntou uznány a opoziční hnutí byla tvrdě potlačena a mnoho jejich členů a sympatizantů se ocitlo ve vězení. V zahraničí se zformovala exilová vláda pod vedením premiéra Sein Wina a dočasný parlament, který hodlá převzít moc v zemi jakmile bude junta svržena a plánuje uspořádat nové svobodné volby.
Barmská junta se snaží tvrdě potlačovat jakékoli snahy o narušení systému. Obyvatelé, kteří podporují opoziční hnutí a ozbrojené odbojové organizace jsou zatýkáni, vyslýcháni i mučeni. Jejich vesnice jsou vypalovány. Celé komunity jsou přesidlovány. Na tuto kritickou situaci porušování lidských práv se snaží upozorňovat celá řada organizací včetně Human Righ Watch. Počet uprchlíků rok od roku stoupá. Nejpatrnější je to v sousedním Thajsku, jehož uprchlické tábory jsou naprosto přeplněné a vláda odmítá přijímat nové uprchlíky.
Barma se dostala do širšího povědomí miliónů lidí po celém světě až po loňských zářijových protivládních protestech označovaných jako Šafránová revoluce. V důsledku umělého zdražení pohonných hmot barmskou vládou rapidně vzrostly i ceny základních potravin. Barmánci zastiženi tímto náhlým nárůstem cen vyšli do ulic několika velkých měst protestovat proti neodůvodněnému zdražení. Lidé byli podpořeni i buddhistickými mnichy (Šafránová revoluce podle mnišských rouch), jejichž život je odkázán jen na dary obyčejných obyvatel. Protivládní demonstrace byly tvrdě potlačeny ozbrojenými složkami. Vůdčí představitelé opoziční Generace 88 a Národní ligy pro demokracii, které povstání zorganizovali, byli zatčeni stejně tak jako stovky dalších demonstrantů, včetně mnichů a novinářů. Podle oficiálních zpráv bylo i několik lidí při srážkách s policií a armádou zabito a stovky jich bylo zraněno.
Svět na tyto protesty za svobodu reagoval okamžitým uložením sankcí proti barmské vládě a barmské ekonomice. Spojené státy americké stejně tak jako evropská unie odmítly vydat barmským vládním představitelům víza, zmrazili barmské zahraniční účty a sankce se týkaly i některých sektorů v hospodářství. Naproti tomu na půdě OSN bylo jednání o uvalení sankcí na barmský režim vetováno Čínou, která vojenskou juntu podporuje a udržuje s ní hospodářské a zejména vojenské styky. Čína zásobuje barmskou juntu zbraněmi a další armádní technikou a někteří analytici dokonce hovoří o tom, že na území Barmy se nachází čínské jaderné zbraně.
Jistou mírou zadostiučinění po Šafránové revoluci může být pro obyvatele Barmy nová ústava, která byla prezentována letos v únoru a následně schválena v celostátním referendu. Opozice ji však tvrdě odmítá. Měla by přinést určitou autonomii barmským státům a také zaručit vstup jiných stran do vlády. Současná vládní strana Státní rada pro mír a rozvoj (SPDC) si však v ústavě pojistila 25% křesel v parlamentu a zároveň nemožnost trestat předchozí vládu za její zločiny. Ani armáda nezůstala bez pravomocí. Pokud bude země ohrožena může prezident předat svou moc veliteli armády nebo armáda může bez zdůvodnění odvolat prezidenta. Asi za největší pokrok se považuje vytvoření Ústavního soudu, který by měl dohlížet na dodržování ústavy a řešit spory mezi politickými stranami. Ústava by oficiálně měla vejít v platnost po svobodných volbách v roce 2010.
Ve spojitosti s blížícími se volbami pokračuje snaha barmské junty eliminovat opozici. Po loňských protestech byly zadrženy stovky lidí a letos na podzim, po roce věznění a vyslýchání, se tito lidé dočkali soudu. Procesy ovšem probíhaly za zavřenými dveřmi, dokonce bez přístupu obhájců. Nejvyšší tresty si odnesli příslušníci opoziční Generace 88. Odsouzení se nedotklo jen opozice, ale také novinářů, mnichů a běžných obyvatel sympatizujících s protivládními stranami.
Vlna zatýkání vzbudila ve světě vlnu protestů proti porušování lidských práv a barmskému režimu. Barma byla Organizací spojených národů vyzvána, aby politické vězně propustila a umožnila opozici účastnit se politického života. Pokud tak neučiní nebudou nové volby v Barmě uznány. Na OSN apelují i současné a bývalé světové politické špičky. Žádají aby OSN důkladně dohlídla na barmskou juntu zda je schopná zavádět slibované demokratické změny a také zda je schopná dodržet ultimátum o propuštění všech politických vězňů. Ultimátum by mělo vypršet se sklonkem tohoto roku. Zatím ale není stále jasné jaké sankce hrozí barmským představitelům za nedodržení tohoto ultimáta.
Dalším významným faktorem, který ovlivnil dění nejen v Barmě, ale na celém světě je hospodářská krize. Barma je sice z velké části zemědělsky založeným státem, stále více se však začíná orientovat na těžbu nerostných surovin a drahých kovů a jejich následný export. Vývoz je soustřeďován zejména do okolních států, které ale v důsledku finanční krize byly nuceny snížit poptávku po barmských surovinách. Vývoz klesl v průměru o 25% a v některých odvětvích až na polovinu. Následkem krize jsou zvyšující se ceny základních potravin a rychle rostoucí nezaměstnanost. Barmská junta bude tak nejspíš přinucena v příštím roce přijmout nové ekonomické reformy, které by zlepšily situaci v zemi a přinést oživení průmyslu.
Další prognóza vývoje v Barmě je velmi nejistá. Důležité je, že svět se stále více o této zemi a zejména o dodržování lidských práv dovídá z médií. Ovšem sílící myšlenka, že by mohlo dojít k brzké změně režimu je velmi nepravděpodobná. Ať už vnějších zásahem nebo volbami, které se po vzoru západní demokracie rozhodla barmská junta uspořádat. Autoritativní režim zde vládne už více než čtyřicet let. Je otázkou zda se prostí obyvatelé nezaleknout nátlaku a zastrašování junty a budou stále silněji vyžadovat změny. Nebo se spokojí se stávající situací, za předpokladu, že současná vláda provede určité ekonomické a sociální reformy, které by zlepšily životní situaci mnoha Barmánců žijících pod hranicí chudoby?
Celých 13 týdnů jsme se zabývaly vnitropolitickou situací v Barmě, chcete-li Myanmaru, jak zní oficiální název tohoto jihoasijského státu, kde je u moci jeden z nejtvrdších vojenských režimů. Nadešel čas zrekapitulovat a shrnout podstatné události.
Pokud chceme pochopit současnou situaci, která se v Barmě odehrává musíme se podívat do minulosti. Na území na kterém se dnes Barma rozkládá žije několik stovek národů a kmenů. Mezi největší z nich samozřejmě patří Barmánci, ale hned za nimi najdeme početné národy Šanů, Karenů, Kajaů, Kačjinů, Arakánců a mnoha dalších. Tyto největší národy zde vytvářely státní útvary už od počátku letopočtu, ale s postupným prosazováním většinových Barmánců byly jejich státní útvary pohlceny do nově vznikajícího státu Barmy. Ta vznikla vyhlášením nezávislosti na Velké Británii v roce 1948. Ihned po vyhlášení se zformovaly odbojové organizace hájící právo ostatních národů na autonomii, která jim byla před vznikem Barmy přislíbena avšak nikdy neuskutečněna. Dnešní státy tvořící barmskou unii mají pouze administrativní úlohu a jsou tvrdě pod kontrolou centrální vlády v Rangoonu. Boje ostatních barmských etnik za svobodu jsou charakteristickým a stále neutuchajícím prvkem barmského politického života.
Dalším důležitým zvratem v historii byl rok 1962. Boje Barmánců s ostatními etniky se staly vleklým konfliktem, který zemi velmi vyčerpával. Tehdejší vláda nebyla schopná efektivně proti těmto bojům zasáhnout a tak se po úspěšném puči v roce 1962 ujímá vlády vojenská junta. Autoritativní režim, který v zemi panuje až do současné doby, ovšem také nebyl schopen ukončit etnické boje. Navíc se proti juntě zformovalo rozsáhlé opoziční demokratické hnutí na jehož stranu se přidaly i odbojová hnutí ostatních nebarmských národů.
Ve snaze změnit tvrdý politický režim nastolený v zemi, se v roce 1988 uskutečnily první masové demonstrace proti juntě. Výsledkem však bylo pouze nastolení nové junty, která ale přislíbila uspořádání svobodných voleb. Ty se uskutečnily v roce 1990 a s převahou v nich zvítězila opoziční Národní liga pro demokracii vedená asi nejznámější barmskou osobností a držitelkou Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij. Ta je dodnes držena vojenskou juntou v domácím vězení a je ji znemožněna komunikace s okolním světem. Volby v roce 1990 však nebyly následně juntou uznány a opoziční hnutí byla tvrdě potlačena a mnoho jejich členů a sympatizantů se ocitlo ve vězení. V zahraničí se zformovala exilová vláda pod vedením premiéra Sein Wina a dočasný parlament, který hodlá převzít moc v zemi jakmile bude junta svržena a plánuje uspořádat nové svobodné volby.
Barmská junta se snaží tvrdě potlačovat jakékoli snahy o narušení systému. Obyvatelé, kteří podporují opoziční hnutí a ozbrojené odbojové organizace jsou zatýkáni, vyslýcháni i mučeni. Jejich vesnice jsou vypalovány. Celé komunity jsou přesidlovány. Na tuto kritickou situaci porušování lidských práv se snaží upozorňovat celá řada organizací včetně Human Righ Watch. Počet uprchlíků rok od roku stoupá. Nejpatrnější je to v sousedním Thajsku, jehož uprchlické tábory jsou naprosto přeplněné a vláda odmítá přijímat nové uprchlíky.
Barma se dostala do širšího povědomí miliónů lidí po celém světě až po loňských zářijových protivládních protestech označovaných jako Šafránová revoluce. V důsledku umělého zdražení pohonných hmot barmskou vládou rapidně vzrostly i ceny základních potravin. Barmánci zastiženi tímto náhlým nárůstem cen vyšli do ulic několika velkých měst protestovat proti neodůvodněnému zdražení. Lidé byli podpořeni i buddhistickými mnichy (Šafránová revoluce podle mnišských rouch), jejichž život je odkázán jen na dary obyčejných obyvatel. Protivládní demonstrace byly tvrdě potlačeny ozbrojenými složkami. Vůdčí představitelé opoziční Generace 88 a Národní ligy pro demokracii, které povstání zorganizovali, byli zatčeni stejně tak jako stovky dalších demonstrantů, včetně mnichů a novinářů. Podle oficiálních zpráv bylo i několik lidí při srážkách s policií a armádou zabito a stovky jich bylo zraněno.
Svět na tyto protesty za svobodu reagoval okamžitým uložením sankcí proti barmské vládě a barmské ekonomice. Spojené státy americké stejně tak jako evropská unie odmítly vydat barmským vládním představitelům víza, zmrazili barmské zahraniční účty a sankce se týkaly i některých sektorů v hospodářství. Naproti tomu na půdě OSN bylo jednání o uvalení sankcí na barmský režim vetováno Čínou, která vojenskou juntu podporuje a udržuje s ní hospodářské a zejména vojenské styky. Čína zásobuje barmskou juntu zbraněmi a další armádní technikou a někteří analytici dokonce hovoří o tom, že na území Barmy se nachází čínské jaderné zbraně.
Jistou mírou zadostiučinění po Šafránové revoluci může být pro obyvatele Barmy nová ústava, která byla prezentována letos v únoru a následně schválena v celostátním referendu. Opozice ji však tvrdě odmítá. Měla by přinést určitou autonomii barmským státům a také zaručit vstup jiných stran do vlády. Současná vládní strana Státní rada pro mír a rozvoj (SPDC) si však v ústavě pojistila 25% křesel v parlamentu a zároveň nemožnost trestat předchozí vládu za její zločiny. Ani armáda nezůstala bez pravomocí. Pokud bude země ohrožena může prezident předat svou moc veliteli armády nebo armáda může bez zdůvodnění odvolat prezidenta. Asi za největší pokrok se považuje vytvoření Ústavního soudu, který by měl dohlížet na dodržování ústavy a řešit spory mezi politickými stranami. Ústava by oficiálně měla vejít v platnost po svobodných volbách v roce 2010.
Ve spojitosti s blížícími se volbami pokračuje snaha barmské junty eliminovat opozici. Po loňských protestech byly zadrženy stovky lidí a letos na podzim, po roce věznění a vyslýchání, se tito lidé dočkali soudu. Procesy ovšem probíhaly za zavřenými dveřmi, dokonce bez přístupu obhájců. Nejvyšší tresty si odnesli příslušníci opoziční Generace 88. Odsouzení se nedotklo jen opozice, ale také novinářů, mnichů a běžných obyvatel sympatizujících s protivládními stranami.
Vlna zatýkání vzbudila ve světě vlnu protestů proti porušování lidských práv a barmskému režimu. Barma byla Organizací spojených národů vyzvána, aby politické vězně propustila a umožnila opozici účastnit se politického života. Pokud tak neučiní nebudou nové volby v Barmě uznány. Na OSN apelují i současné a bývalé světové politické špičky. Žádají aby OSN důkladně dohlídla na barmskou juntu zda je schopná zavádět slibované demokratické změny a také zda je schopná dodržet ultimátum o propuštění všech politických vězňů. Ultimátum by mělo vypršet se sklonkem tohoto roku. Zatím ale není stále jasné jaké sankce hrozí barmským představitelům za nedodržení tohoto ultimáta.
Dalším významným faktorem, který ovlivnil dění nejen v Barmě, ale na celém světě je hospodářská krize. Barma je sice z velké části zemědělsky založeným státem, stále více se však začíná orientovat na těžbu nerostných surovin a drahých kovů a jejich následný export. Vývoz je soustřeďován zejména do okolních států, které ale v důsledku finanční krize byly nuceny snížit poptávku po barmských surovinách. Vývoz klesl v průměru o 25% a v některých odvětvích až na polovinu. Následkem krize jsou zvyšující se ceny základních potravin a rychle rostoucí nezaměstnanost. Barmská junta bude tak nejspíš přinucena v příštím roce přijmout nové ekonomické reformy, které by zlepšily situaci v zemi a přinést oživení průmyslu.
Další prognóza vývoje v Barmě je velmi nejistá. Důležité je, že svět se stále více o této zemi a zejména o dodržování lidských práv dovídá z médií. Ovšem sílící myšlenka, že by mohlo dojít k brzké změně režimu je velmi nepravděpodobná. Ať už vnějších zásahem nebo volbami, které se po vzoru západní demokracie rozhodla barmská junta uspořádat. Autoritativní režim zde vládne už více než čtyřicet let. Je otázkou zda se prostí obyvatelé nezaleknout nátlaku a zastrašování junty a budou stále silněji vyžadovat změny. Nebo se spokojí se stávající situací, za předpokladu, že současná vláda provede určité ekonomické a sociální reformy, které by zlepšily životní situaci mnoha Barmánců žijících pod hranicí chudoby?
neděle 14. prosince 2008
Život etnických menšin v Barmě
Region západní Indie je národnostně i jazykově velmi rozmanitý. Jen na území Barmy najdeme přes stovku národů a kmenů. Ačkoli se od sebe liší, jedno mají společné – jsou utlačovány vojenskou vládou v zemi.
První státní útvary na území Barmy začali vytvářet Monové již okolo 5. století. Většinoví Barmánci se začali oproti ostatním národům více prosazovat až od 9. století a postupně se jim, i za pomoci evropských kolonizátorů, podařilo ostatní menší národy porazit a většina jejich příslušníků odešla do hor. Jak Barma rozšiřovala své území narazila na hranicích s Indií na odpor Britů. Nebarmské národy využily podpory Velké Británie, zatímco Barma byla podporována Francií. Tyto spory mezi většinovými Barmánci a ostatními národy žijícími na území Barmy vyústily v roce 1885 v britsko-barmské válce. Velká Británie válku vyhrála a Barma se tak stala až do Druhé světové války součástí Britské Indie.
Po skončení Druhé světové války Británie plánovala vytvoření jakési federace z Barmy a autonomních oblastí menšinových národů v rámci Commonwealthu. Barma však 4. ledna 1948 vyhlásila samostatný stát se čtyřmi autonomními státy největších nebarmských národů – Šanský, Kačjinský, Karenský a Kajaský a národnostní okruh Čjinský. Představitelé menšin ovšem nebyli spokojeni a požadovali úplné osamostatnění svých států což vyústilo ve vleklý konflikt. Barma byla v té době parlamentní demokracií, ale vojenským velitelům se toto uspořádání nezdálo jako vhodné pro potlačení povstání a v roce 1962 se dostali k moci státním převratem.
V nové ústavě z roku 1974 došlo k centralizaci správy a byla zrušena autonomie, ale státy menšin byly zachovány a přibyly k nim navíc státy Arakánců (stát Rakhine) a stát Monů. Menšiny ovšem v boji proti vládě nepřestaly a připojily se k demokratické opozici, která se zformovala po vojenském převratu. Vláda se za každou cenu snažila potlačit hnutí ostatních národností jejichž příslušníci byli násilně donucováni k podpoře režimu či přesidlováni. Represe byly zaměřené zejména proti Arakáncům a Karenům a mnoho z nich se uchýlilo do sousedního Bangladéše a Thajska.
Po volbách v roce 1990, ve kterých zvítězila opozice, ale následně nebyly uznány, se vojenská junta snaží napravit svůj obraz na mezinárodním poli a stala se i přístupnější k otázce menšin na svém území.
Nejpočetnější etnikum Barmy tvoří Šanové. Náleží k početným thajským národům a na území Barmy se dostali migrací z jihozápadní Číny. Dělí se do mnoha dalších menších etnických skupin, ale společný mají jazyk, kulturu i vlastní písmo, které se podobá sanskrtu. Šanové vyznávají buddhismus theráváda, který se promítá i do uspořádání společnosti, která je hierarchicky rozdělena do několika skupin.
Stát Shan je situován na severovýchodě Barmy a hraničí s Čínou, Laosem a Thajskem. V této hornaté oblasti se pěstuje zhruba 50% světového opia – tzv. Zlatý trojúhelník mezi Barmou, Laosem a Thajskem.
Barmská vláda slíbila Šanům, stejně tak jako ostatním menšinám, že jejich stát získá plnou autonomii, ale po vzniku Barmy se tak nestalo. Šanové vytvořili Šanskou státní armádu - jižní, která dále bojuje za jejich svobodu. V roce 1996 odmítli spolupracovat s barmskou armádou, což vyústilo k rozsáhlému přesídlení Šanské populace. Během těchto přesunů bylo mnoho lidí zabito a jejich vesnice vypáleny. Lidé potom byli použiti jako pracovní síla nebo donuceni vstoupit do barmské armády. Vláda taktéž vydala zákon, podle kterého museli lidé všechnu svou vypěstovanou rýži, který je hlavní surovinou ve zdejší oblasti, odevzdávat státu za velmi nízké ceny. Je odhadováno, že od roku 1996 uprchlo do sousedního Thajska na 200 000 Šanů. Thajsko většinou tyto uprchlíky neuzná a tak končí jako ilegální pracovní síla.
Karenové tvoří 7% barmské populace , což je zhruba 2 milióny obyvatel. Většina Karenů žije na jihovýchodě Barmy, ve státě Karen, ale najdeme početné menšiny i v sousedním Thajsku. Karenové se hlásí k Buddhismu a křesťanství. Díky své vlastní kultuře i jazyku se Karenové považovali za samostatný národ. První Karenská politická organizace vznikla už v roce 1881 – Karenská národní asociace, která si dala za cíl vybudování jednotného Karenského národa. V roce 1947 vznikla Karenská národní (KNU) unie, která požadovala úplné osamostatnění Karenů. Nově vzniklý Barmský stát (1948) však požadavky menšin na osamostatnění neuznal a tyto spory se táhnou až do dneška. KNU tvoří také jakousi místní vládu. Má svůj vlastní soudní, zdravotní a vzdělávací systém, což zabezpečuje infrastrukturu a stabilitu pro Karenský národ. Karenové také vytvořili jednu z největších armád v rámci barmských etnik – Karenská národní osvobozenecká armáda (KNLA) a Demokratická Karenská Buddhistická armáda.
Od 70. let barmská vláda zavedla tzv. Program čtyř omezení jako snahu zabránit přísunu jídla, informací, financí a také náběru nováčků do ozbrojených etnických opozičních skupin. Tato politika se dotkla zejména prostých vesničanů podporujících povstalce. Vesničané bývají zatýkáni, mučeni, přesidlováni, nuceni k práci či k donášení informací, jejich vesnice vypalovány. Kvůli rozsáhlému porušování lidských práv mnoho Karenů prchá do sousedního Thajska. Podle odhadů jich v thajských uprchlických táborech žije na 120 000.
Kajaové je označení pro červené Kareny. Odhaduje se, že pocházejí z Mongolska. Kajaský stát situován mezi Thajsko a státy Karenů a Šanů. Jeho populace je okolo 300 000. Už od roku 1875 Británie uznávala jejich stát jako suverénní, ale když Barma získala nezávislost, zahrnula Kajaský stát do svého území. Kajaové se proto rozhodli bránit svou zemi vojensky a zbavit ji tak tyranské barmské vlády. Kajaská národní pokroková strana (KNPP) se snaží plnit tyto cíle a dovést zemi k samostatnosti.
Kmeny Monů se v této oblasti usadily už okolo 2500 let př. n. l. a do oblasti jihovýchodní Asie přinesli therávádí buddhismus. Dnes jich většina žije na území Thajska a Barmy. Monové byli prvním národem, který se vzbouřil proti barmské snaze ovládnout všechna území menšin. Byla založena Monská lidová fronta bojující za autonomii Monského státu. Ve snaze zamezit dalším ozbrojeným konfliktům byla mezi monskými ozbrojenými skupinami a barmskou vládou podepsána dohoda, která ustavila alespoň částečně autonomní Monský stát. Ten však tvoří jen malou část území, které Monové ovládali v minulosti. Většina dnešních Monů používá jako jazyk barmštinu a považují se za součást Barmánců. Ovšem i Monové mají organizace, které se snaží získat rozsáhlejší autonomii v rámci Barmy a rozšířit jejich kulturu a jazyk.
Počet Arakánců žijících v Barmě je odhadován na 1.9 miliónů a početnou populaci najdeme i v sousedním Bangladéši a Indii. Arakánská kultura i jazyk jsou velmi podobné barmskému, ale najdeme zde i vliv kultury indické.
Stát Kačjin se nachází na severu Barmy a jeho populace je zhruba 1.2 miliónů. Kačjinové pravděpodobně pocházejí z oblasti Tibetu. Vyznávají jak buddhismus tak křesťanství. Kačjinové byli rovněž tvrdě zasaženi etnickými boji probíhajícími od vzniku Barmy a teprve v roce 1994 byla podepsána dohoda mezi Kačjinskou organizací za nezávislost a barmskou vládou o ukončení bojů.
Tyto boje za svobodu jednotlivých barmských etnik se možná dočkají úspěchu. V ústavě, která byla schválena v referendu letos na jaře a měla by vstoupit v platnost po volbách v roce 2010 se vláda zaručuje, že udělí jednotlivým státům větší míru autonomie. Ústava také zaručuje pro nejpočetnější etnika vznik národních reprezentantů, kteří budou spolupracovat se zákonodárným sborem státu či svých regionů a samosprávných oblastí. Na druhou stranu se bude pořád jednat o centrálně spravovaný stát a tato myšlenka je pro většinu etnik nepřijatelná.
Komentář
Barmský stát je opravdu pestrou mozaikou etnik. Snahy jednotlivých etnických skupin prosadit se můžeme sledovat už od počátku našeho letopočtu. Postupně se zde nejvíce prosadil nádor Barmánců, který založil svůj vlastní stát. Zatím co na konci 19. století a počátku 20. století se ostatním národům podařilo prosadit částečnou autonomii pod britskou nadvládou, po vzniku Barmy se jejich situace opět zhoršila. Ovšem porážkou jejich boje za svobodu neskončily a pokračují v nich až do současnosti. Vláda se snaží proti povstaleckým partyzánským skupinám zasáhnout, ale většinou to odnáší prostí vesničané. Ti bývají vyslýcháni, mučeni, vězněni i zabíjeni. Jejich vesnice jsou vypalovány a ti kdo přežijí jsou donuceni k pracím či přesídleni, ženy znásilňovány. Tato kritická situace má za následek obrovský příliv uprchlíků do sousedních zemí, zejména do Thajska. Uprchlické tábory jsou zde přeplněné a vláda už odmítá přijímat další utečence, přesto jich však do země proudí tisíce ročně nelegálně. Nová ústava sice oficiálně ostatním národnostem slibuje jakousi autonomii, můžeme se ale jen domnívat, zda tyto sliby budou naplněny.
Zdroje:
BAAR, Vladimír. Národy na prahu 21. století. 1.vyd., Tilia, 2002. S. 276 – 284. ISBN: 80-86101-66-5.
Burma Issues [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://www.burmaissues.org/En/shan.html
Burma Issues [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://www.burmaissues.org/En/karen.html
Burma Issues [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://www.burmaissues.org/En/karenni.html
Burma Issues [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://www.burmaissues.org/En/mon.html
Burma Issues [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://www.burmaissues.org/En/arakan.html
Burma Issues [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://www.burmaissues.org/En/chin.html
Burma Digest [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://burmadigest.info/wp-content/uploads/2008/11/myanmar_constitution-2008-en.pdf
Aktuálně.cz [online]. [cit.13.12.2008]. Dostupný z:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/clanek.phtml?id=153559
čtvrtek 11. prosince 2008
Bilaterální spolupráce Barmy s Čínou
Představitelé Číny a Barmy se v sobotu dohodli na prohloubení bilaterální spolupráce, která mimo kooperaci v oblasti ekonomiky, obchodu, kultury, vzdělání, zdraví, technologického výzkumu a turismu, zahrnuje také vojenské závazky.
V budoucnu by mělo docházet ke stážím vojenských činitelů a společným vojenským cvičením. Spolupráce má za cíl podpořit regionální mír. Spekuluje se také o tom, že součástí dohody je odkoupení čínských helikoptér, stíhaček a válečných lodí, které Barma od Číny kdysi koupila. Barma zřejmě trpí nedostatkem náhradních dílů pro tuto vojenskou techniku a nedokáže ji udržovat v akceschopném stavu.
Důvodem pro takto blízkou vojenskou spolupráci obou zemí může tedy být snaha Barmy zajistit si čínskou vojenskou podporu (když již není sama schopna si ji zajistit). Někteří analytici ale poukazují na čínské ekonomické zájmy v Barmě (přístup k Indickému oceánu, nerostné bohatství Barmy) a Barmskou snahu o politickou podporu svého nedemokratického režimu.
Právě Čína spolu s Ruskem v lednu minulého roku vetovali v Radě bezpečnosti OSN návrh na uvalení sankcí na Barmu. Ta reagovala několika vstřícnými kroky vůči Číně, například jí dovolila vybudovat ropovod a plynovod, které povede z čínské provincie Yunnan do barmského západního přístavního města Sittwe. Pomocí této nově budované infrastruktury bude Čína importovat hlavní dodávky plynu a ropy z blízkého východu a Afriky. Ropovod se tak stane alternativou dovozu těchto surovin přes Malackou úžinu. Cena projektu se odhaduje na 2. 5 milionu amerických dolarů. Stavět se má začít na začátku dalšího roku.
Smlouva zřejmě také obsahuje dohodu o ukončení etnických pohraničních problémů. Jedná se především o potlačení ozbrojených skupin Spojená armáda státu Wa, Kachinská organizace pro nezávislost a Kokangští rebelové.
Mizzima [online]. [cit.11.12.2008]. Dostupný z: [online]. [cit.11.12.2008]. Dostupný z: http://www.mizzima.com/news/inside-burma/1392-china-burma-take-steps-to-strengthen-military-cooperation.html
Irrawaddy [online]. [cit.11.12.2008]. Dostupný z: http://www.irrawaddy.org/article.php?art_id=14669
BBC [online]. [cit.11.12.2008]. Dostupný z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/7739096.stm
China daily [online]. [cit.11.12.2008]. Dostupný z: http://www.chinadaily.com.cn/opinion/2007-09/18/content_6113993.htm
čtvrtek 4. prosince 2008
Bývalé světové politické špičky žádají OSN aby zasáhla proti Barmě
Více jak 100 bývalých prezidentů a ministerských předsedů z celého světa se sjednotilo a poslalo dopis generálnímu tajemníku OSN Ban Ki-moonovi s naléhavou žádostí, aby Barmu navštívil ještě letos a snažil se donutit tamní vojenskou juntu, aby propustila politické vězně.
Tuto akcii inicioval bývalý norský ministerský předseda a nynější prezident Centra pro mír a lidská práva v Oslu Kjell Magne Bondevik. K dopisu se připojili také další významní politici, například George Bush, Tony Blair, Margaret Thatcherová, John Major, Junichiro Koizumi, Lech Walesa či Mikhail Gorbačev.
Dopis dále uvádí, že obyvatelé Barmy se spoléhají na pomoc ze strany OSN a doufají, že OSN podnikne náležité kroky aby zabránila humanitární krizi v zemi a nadálému porušování lidských práv. Další návštěva by podle bývalých politických špiček měla ukázala zda Barma uskutečňuje či neuskutečňuje změny, které ji byly uloženy Radou Bezpečnosti OSN.
Rada Bezpečnosti OSN v říjnu loňského roku po Šafránové revoluci vydala oficiální prohlášení, ve kterém žádá brzké propuštění všech politických vězňů v zemi a jako ultimátum pro splnění toho požadavku zmiňuje konec roku 2008. Barmská vláda ovšem tuto výzvu Rady Bezpečnosti ignoruje a nadále pokračuje v hromadném zatýkání a uvězňování politických odpůrců.
Ban Ki-moon navštívil Barmu už letos na jaře po ničivém cyklónu Nargis, který těžce zasáhl pobřežní oblasti země. Tehdy se mu podařilo přesvědčit juntu, aby do země vpustila zahraniční pomoc a pracovníky. Další návštěvu země plánoval právě na prosinec, kdy se chtěl věnovat jednáním o politické situaci v zemi.
Mluvčí generálního tajemníka Michele Montasová ujistila, že Ban Ki-moon dopis převzal a že o situaci v Barmě hovořil s iniciátorem dopisu bývalým norským ministerských předsedou Bondevikem. Rovněž potvrdila, že Ban Ki-moon hodlá Barmu znovu navštívit, ale jen pokud se situace v zemi změní k lepšímu. Prosincovou návštěvu tedy generální tajemník zrušil dokud si nebude jist, že jeho přítomnost pomůže Barmě na její cestě ke skutečné demokracii.
Celé znění dopisu najdete na:
http://uscampaignforburma.org/wp-content/uploads/2008/12/letter.pdf
http://www.mizzima.com/news/world/1393-former-world-leaders-urge-ban-to-visit-burma.html
http://www.irrawaddy.org/article.php?art_id=14751
pátek 28. listopadu 2008
Globální finanční krize a její vliv na Barmskou ekonomiku
Vše odstartovala již před rokem americká hypoteční krize, kdy americká investiční banka Bear Stearns musela uzavřít dva hypoteční fondy, které investovaly do značně rizikových hypoték. Následně zkrachoval i největší americký poskytovatel hypoték, společnost Coutrywide Financial. Burzy okamžitě zareagovaly na tuto hypoteční krizi prudkým propadem a ani snaha o snížení úrokových měr Americké federální banky zlepšení na americkém hypotečním trhu nepřinesla. Neschopnost platit hypotéky a klesající ceny na trhu nemovitostí způsobily finančním společnostem obrovské ztráty, které ve spojení s vysokým zadlužením omezily banky ve získávání kapitálu a způsobily jejich nedůvěryhodnost.
Krize se začala rychle šířit i do ostatních oblastí ekonomiky a ovlivnila i další světové burzy. Vlády jednotlivých zemí se krizi snaží čelit státními zásahy do ekonomiky, ale ekonomové už se nedokáží shodnout na tom, jak velké by tyto zásahy měly být. Jedno je ovšem jisté, že ekonomické krize jsou nevylučitelnou součástí ekonomických cyklů a jejich přílišné potlačování státními zásahy může tyto cykly narušit.
Důsledky krize na americkém finančním trhu se nevyhly ani Barmské ekonomice. Ta už se ovšem v kritickém stavu nachází několik let v důsledku vojenské nadvlády, která nepřipouští skoro žádné reformy. Země se svým HDP přibližně 1900 USD (údaj z roku 2007) na 1 obyvatele se řadí mezi málo rozvinuté státy.
Ekonomika je tvořena především zemědělstvím, které je ovšem závislé na přízni či nepřízni počasí, a po květnovém cyklónu Nargis značně zdevastované. V posledních letech také vzrostl podíl těžebního průmyslu. Barma je země bohatá na nerostné suroviny. Těží se ropa, zemní plyn, měď, cín, koncentrát wolframu a cínu, a z drahých kamenů rubíny, safíry, diamanty, nefrit. V důsledku krize vláda nepřiměřeným způsobem zvedla daně těžebním společnostem, které nyní musí na daních odvádět 48% ze svého příjmu. Rostoucí daně i ceny jednotlivých surovin a také zpomalení jejich odběru na světových trzích způsobuje problémy nejen místním společnostem ale také zabraňuje přílivu zahraničního kapitálu. Dalším velkým nedostatkem barmského těžebního průmyslu je, že vyváží tyto vytěžené suroviny v surovém nezpracovaném stavu a jejich cena je potom na trhu několikanásobně menší. Příkladem je antimon, který Barma exportuje za nízké ceny do Číny, kde je následně zpracován a dodáván na světový trh za mnohem vyšší ceny.
Finanční krize způsobila také velké problémy barmskému vývozu, který je úzce svázán s okolními státy Čínou, Thajskem, Singapurem, Indií a Malajsií, které v důsledku krize snížily svou poptávku po barmských surovinách. Zemědělské produkty, jako jsou rýže, fazole a luštěniny tvoří po zemním plynu druhou největší položku ve vývozu země a ročně jen na vývozu těchto plodin do Číny a Indie Barma vydělá přibližně 600 miliónů USD. Ovšem od září poptávka klesla na minimum a podniky, které mají nahromaděné zásoby plodin pro vývoz teď mají problémy vydělat dostatek peněz aby pokryly své náklady. V nesnázích se ocitly také firmy pěstující kaučukovník, jehož produkce je zcela závislá na vývozu. Rovněž rybářský průmysl utrpěl velkou ránu. Ryby a produkty z nich jsou vyváženy zejména do arabských zemí a na Blízký Východ a jen méně kvalitní ryby jsou ponechány na prodej na domácím trhu. Vývoz ryb do Bangladéše klesl zhruba o polovinu a vývoz na další významný trh Blízký Východ zhruba o 25%. Celkový pokles vývozu bude mít podle ekonomů dalekosáhlé důsledky na barmskou ekonomiku. Dojde ke zmenšení zahraniční devizové rezervy země, vzroste počet nezaměstnaných, sníží se kupní síla a produktivita a může to až vyústit v kolaps některých odvětví. Ve snaze napravit tuto tíživou ekonomickou situaci by stát měl snížit daně, vytvořit více pracovních míst a finančně podporovat obchod a podnikání.
Dalším důležitým a perspektivním odvětvím pro barmskou ekonomiku, které zasáhla finanční krize je turistický ruch. Ten utrpěl velkou ztrátu už v loňském roce Šafránovou revolucí a na jaře tohoto roku, kdy se zemí prohnal cyklón Nargis. Ovšem ekonomická krize přivedla turistický ruch na nové minimum. Hlavní podíl totiž ze 70% tvoří turisté ze Spojených států a Evropy a zbytek, tedy 30%, potom turisté z Číny, Japonska a dalších asijských zemí. Evropský trh spadl velmi rychle. Barmští podnikatelé hovoří o štěstí pokud se jim podaří dosáhnout 50% obvyklého obratu, i když se situace částečně zlepšila díky masivním propagačním akcím. Zatímco ceny služeb stále stoupají, zisk firem profitujících z turismu kles o 20 až 30%. Barmští hoteliéři musí radikálně snižovat ceny, pokud chtějí udržet svou živnost v chodu.
Projevem finanční krize je zvyšující se nezaměstnanost a to nejen uvnitř Barmy. V ohrožení se ocitly tisíce Barmánců pracujících v zahraničí. Například v thajských distriktech Tak a Mae Sot se od loňska snížila průmyslová produkce zhruba o 30% a letos hrozí masové propuštění zejména v oděvním průmyslu, který se odvíjí od poptávky na evropských a východoasijských trzích. Propuštění se nejvíce dotkne právě pracovníků z Barmy, kterých zde pracuje na dvě stě tisíc. Někteří z nich se snaží najít práci v jiných odvětvích a neváhají cestovat za prací i dál a někteří jsou posláni zpět do Barmy, kde má ale situace v oděvním průmyslu stejný průběh. Většina Barmánců pracuje v zahraničí aby mohli uživit své rodiny a velká část jejich měsíčního příjmu putuje právě zpět do země. Odhaduje se, že v Thajsku pracuje na dva milióny registrovaných i neregistrovaných Barmánců.
Americká finanční krize ovlivní i zahraniční pomoc rozvojovým zemím, kterou Spojené státy slíbily až zdvojnásobit. Přesto, že barmsko-americké vztahy nejsou zrovna nejlepší, USA poskytují Barmě finanční pomoc, která v letošním roce byla okolo 13 miliónů USD. Tato pomoc směřuje především pro studentské skupiny a demokratické organizace pracující mimo území Barmy. Ovšem v důsledků finanční krize, je nyní nejisté jak velká a zda vůbec bude další americká pomoc.
Komentář:
Finanční krize, která začala ve Spojených státech amerických a rychle se rozšířila do celého světa nebyla tak náhlá jak se může na první pohled zdát. Podle vývoje na americkém trhu hypoték a nemovitostí během několika posledních let se dala krize podle některých ekonomů zcela jistě předpovídat. Barmu tato ekonomická krize zasáhla obzvlášť citlivě. Země se nachází v kritické situaci už po několik desetiletí v důsledku nadvlády vojenské junty, ovšem nyní během globální finanční krize se situace ještě výrazněji zhoršila. Zemědělská a průmyslová produkce pro obyvatele Barmy byla vždy slabá a lidé mnohdy vyžívají na hranici životního minima. Barmská ekonomika je spíše orientovaná na vývoz a proto ji krize tak zasáhla. Je to jako dominový efekt. Barma vyváží své výrobky a nerostné suroviny do okolních států, které jsou dále spojeny s čínskou, evropskou i americkou ekonomikou. Velkým problémem v Barmě je, že vláda se nijak nesnaží usnadňovat podnikání. Právě naopak, vysoké daně, které musí firmy odvádět, a také uměle vytvořený směnný kurz barmského kyatu, který způsobuje vysokou inflaci (39,5%), způsobují odliv kapitálu i pracovní síly ze země. Je otázkou zda finanční krize donutí barmskou vládu k ekonomickým reformám či nikoli. Pokud se bude situace i nadále zhoršovat je také možné, že stejně tak jako v loňském roce byla příčinou Šafránové revoluce tíživá ekonomická situace Barmánců a růst cen, mohou se tyto protivládní protesty v blízké budoucnosti opakovat.
Zdroje:
MIZZIMA [online]. [cit.27.11.2008]. Dostupný z:
http://www.irrawaddy.org/article.php?art_id=14642
http://www.irrawaddy.org/article.php?art_id=14713
http://www.podnikatel.cz/clanky/krize-od-pocatku-az-do-soucasnosti/
http://www.podnikatel.cz/clanky/stoji-za-soucasnou-financni-krizi-trh-nebo-stat/
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/myanmar-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1001198/#sec1
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
